Ženy, které tančily s duchy

Pokus přenést na filmové plátno extrémní prožitky, přesahující smyslovou zkušenost, je vlastní dvěma evropským filmům, které vstoupily minulý týden do českých kin. Snímky Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem francouzského režiséra Bruna Dumonta a Vinyan Belgičana Fabrice Du Welze spojují výrazné ženské postavy ve stavu jisté spirituální krize, která rozevírá propast mezi jejich vnímáním a reálným světem.

S Ježíšem na mrazu
„Chybí ti láska nebo něco?“ ptá se v Dumontově snímku arabský mladík Jassine (Yassine Salime) své nové pařížské kamarádky Céline (Julie Sokolowski) v jednom z mála momentů, kdy tato dvacetiletá dívka v objetí relativně blízkého člověka odloží masku urputné kontroly nad svým chováním a na tváři se jí objeví slzy. S láskou je v Célinině případě trochu kříž. Matka představená vyloučí horlivou novicku, slyšící podle křesťanské mystičky ze třináctého století na řeholní jméno Hadewijch, z kláštera: ve snaze navázat co nejintimnější vztah s Ježíšem odmítá potravu nebo se dobrovolně vystavuje zimnímu mrazu. Dívčino sebetrýznění podle představené kláštera vyvěrá z přílišné sebelásky a pobyt mezi lidmi jí může pomoci najít rozumnější míru askeze.

Dobře zaopatřená dcera z chladné rodiny ministra francouzské vlády však svého vysněného milence Krista nezatratí ani v Paříži. V chaotickém prostředí města se jí…