Warhol v hotelu

Před dvaceti lety si takový konec nikdo nepředstavoval. V únoru byla v jednom z košických hotelů otevřena soukromá galerie vystavující díla amerického výtvarníka Andyho Warhola. Obrazy, které do té doby patřily k základu sbírek unikátního muzea Andyho Warhola v Medzilaborcích, si do východoslovenského centra odvezl jejich majitel, podnikatel Miroslav Mihal. K ráznému kroku ho dohnaly vážné problémy v Medzilaborcích: do výstavních prostor několik měsíců zatékalo a vlhkost ohrožovala vzácné umělecké artefakty. Některé proto skončily v depozitáři.

Střecha muzea je dnes sice opravená a výjimečná expozice střapatého mága pop-artu, kterou Slovensku závidějí obdivovatelé moderního umění po celém světě, funguje dál. Ovšem bez pětadvaceti obrazů. A sály muzea možná opustí i další kusy z privátních sbírek, jež teď do své galerie láká konkurenční muzejník Mihal. Kolekci v Medzilaborcích totiž z větší části tvoří díla zapůjčená soukromými sběrateli (dohromady 130 děl). Slovenský stát vlastní pouhých třicet obrazů a podobné množství patří Společnosti Andyho Warhola. Jaký bude další osud prvního muzea průkopníka pop-artu na světě?

Konec euforie
Silnice z Prešova do Medzilaborců vede okolo zapadlé vesničky Miková. Odtud v roce 1912 vyrazil místní rodák Andrej Varhola za prací do Ameriky. O devět let později ho následovala i jeho žena. Určitě je ani ve snu nenapadlo, že sto let poté budou barevné podobizny jejich nejmladšího syna narozeného v Pittsburghu zdobit fasády medzilaborských domů, autobusové zastávky připomínat výtvarníkem proslavené plechovky od Campbellových polévek a okolní kopce Nízkých Beskyd bude soustředěně pozorovat jeho socha s kostrou od deštníku nad hlavou.

Stopy po zakladateli pop-artu návštěvník tohoto východoslovenského městečka nemůže přehlédnout ani v neděli večer, kdy pusté ulice a temná okna domů spíš budí dojem místa, kde lišky dávají dobrou noc, než ve světě moderního umění nejznámější slovenské destinace. Život pulzuje jen v romské čtvrti, kde před krčmou U Laďa hraje na kytary a zpívá parta mladíků. Každý z nich muzeum údajně alespoň jednou navštívil. Obdivovali tam portréty Marilyn Monroe, avšak o aktuálních problémech nevědí nic. Podobně reagují v pondělí ráno i chodci v oživlých ulicích. „Díky tomu aspoň lidi vědí, kde začíná Východ,“ tvrdí na kopci před pravoslavným kostelem svatého Ducha tamní kostelník a ukáže dolů na betonovou krychli pomalovanou warholovskou pestrobarevnou mozaikou.

„Muzeum je ohrožené po celou dobu své existence,“ říká v bývalém kulturním domě postaveném v tíživém slohu sedmdesátých let hlavní kurátor sbírek Michal Bycko. Byl to on, kdo Warholův kultovní stánek v Medzilaborcích před dvaceti lety doslova vydupal ze země a za pomoci newyorské nadace Andyho Warhola zprovoznil.

Šlo o dobu po pádu komunismu, kdy se ve všeobecném nadšení ze svobody zdálo vše možné. Někdejší učitel Bycko a dodnes zanícený vyznavač Warholova umění se tenkrát spojil s Andyho bratrem Johnem, jenž stál v čele zmíněné nadace a kterému se zamlouvala myšlenka otevřít muzeum v místě původu svého světoznámého sourozence. Bycko proto s kamarády dotlačil vedení města, aby pro tyto účely uvolnilo komunistický kulturní dům. Základ sbírky tvořily dary americké nadace a pár artefaktů po Andym se našlo i v Mikové, kam je příbuzným posílala jako doklad synovy proslulosti jeho matka Júlia. V červnu 1991 tak mohla být stálá expozice slavnostně otevřena. Jaká to byla událost, dosvědčuje například legendární cesta speciálního vlaku plného umělců a známých osobností, který divokou happeningovou jízdou projel z Prahy celé Československo až do Medzilaborců. Doba nadšení a nebývalých možností však velmi rychle skončila a Warholovo muzeum začalo mít problémy, jež se táhnou dodnes.

V Prešově nic nevědí
„Politici a úředníci lidem nejprve tvrdili, že homosexuál Warhol není žádný umělec a jeho dílo zničí naši kulturu. Vznik muzea měl však ve světě velký ohlas, jezdili a stále sem jezdí kunsthistorici i obyčejní turisté z Ameriky, Japonska, Francie nebo Anglie. A tak jeho existenci trpně přijali. Neustále nám ale házeli klacky pod nohy, což platí pořád.“

Bycko má na mysli třeba Mečiarovu vládu, během níž byl jmenován do funkce ředitele údržbář a muzeum spadlo mezi „venkovské kulturní stánky provinčního významu“. Anebo rok 2002, kdy byla instituce převedena z ministerstva kultury pod samosprávu prešovského kraje.

Obojí znamenalo snížení rozpočtu. Muzeum proto postupně propustilo skoro polovinu zaměstnanců, dnes jich tam pracuje deset. Navíc se zhoršila propagace, což otec zakladatel Společnosti Andyho Warhola dokládá například vyřazením muzea z reprezentačního portfolia prešovského kraje. Pravdou je, že spoustu Slováků existence medzilaborské pýchy dokonale míjí.

Ředitelce muzea Valice Maďarové nejvíc vadí ztráta samostatnosti. „Chtěli bychom mít vlastní prostředky na to, abychom mohli oslovovat a najímat odborníky na uspořádání a prezentaci nejrůznějších výstav,“ vysvětluje ředitelka. „Máte určitou koncepci a k tomu vyberete vhodného člověka, ale v Prešově vám to zruší. Buď o tom nic nevědí, anebo chtějí ušetřit, a tak sem pošlou člověka, který projektoval garáže,“ stěžuje si Bycko.

V Prešově ale jejich nářky neberou. Vedoucí odboru kultury krajské samosprávy Eva Arvayová namítá, že Warholovo muzeum dostává největší část peněz z krajského rozpočtu, určeného kulturním zařízením. Paniku v Prešově nevyvolává ani zmizení obrazů do Košic. „K vystavování jich tam zůstalo ještě víc než dost,“ říká Arvayová a dodává, že v Medzilaborcích dostali loni nejen na opravu střechy, ale i nové auto. Jediné Warholovo muzeum v Evropě tak na pozadí této přestřelky oboustranných výčitek nabízí asi 17 000 návštěvníkům ročně originální umělcovy grafické série jako třeba Květy,Campbell’s Soup,Elektrické křeslo, sítotiskové portréty známých amerických či světových osobností. Pocitu zaprášeného a špatně nasvíceného památníku velikána se přesto nelze vyhnout. Umocňují ho i věci z Warholovy osobní pozůstalosti: v ohmataných vitrínách vystavené tmavé brýle, vyšívaná dětská košilka, fotoaparát nebo bunda z hadí kůže. Exponáty působí jako formaldehydem zalitá embrya

„Plány na rekonstrukci budovy na multifunkční umělecký park Andyho Warhola, kde by probíhaly nejen výstavy, odborná setkání, přednášky, ale i vzdělávací a zábavní programy pro veřejnost, máme. A zahraničního investora taky,“ popisuje Bycko svou snahu oživit omšelou budovu. Vize sepsaná už v roce 2008 však dodnes leží u ledu v Prešově.

Kdo tam přijede
Zato na okraji Košic se dějí věci. Pop-artový velikán by měl z místního hotelu Múza možná radost. Do recepce se vchází přímo od benzinky, několikapodlažní kostka je obložená autobazary, ze všech stran se po širokých výpadovkách řítí proudy aut, za nimi rozlehlá nákupní střediska vyplivují zákazníky se stříbrnými vozíky jako na běžícím pásu.

Luxusně zařízené pokoje střídá ve třetím patře hotelu galerie. Právě za jejími pevnými bezpečnostními dveřmi visí Warholovy obrazy, které byly ještě před časem chloubou muzea v Medzilaborcích. „Už jsem měl toho dost, slovenský stát není dobrým správcem ani klasických kulturních památek, natož moderního umění. Pořád byly nějaké problémy, něco se zdlouhavě řešilo. Nikomu nedochází, jaké bohatství v tom plesnivém kulturáku mají. Nedokážou to využít, je to ubohost,“ vysvětluje po telefonu z Itálie své názory na zřizovatele i vedení muzea a důvod, proč své artefakty přemístil do svého košického hotelu, podnikatel, herec a majitel pouličního divadla Miroslav Mihal.

„

Vedení muzea by mělo o sobě dát víc vědět, pořádat konference, zvát významné osobnosti, aby se muzeum dostalo do povědomí veřejnosti. Tak významný kulturní stánek může přece získat peníze i v zahraničí. Když něco opravdu nejde, mělo by udělat mediální skandál

,“ říká Zuzana Bartošová z bratislavského Ústavu dějin umění. Intelektuální ani politické elity na Slovensku totiž podle ní nemají k výtvarnému umění vztah. „

Tady to není tradice, jako je tomu například u literatury nebo divadla. Nikomu nedochází, že muzeu v Medzilaborcích je třeba pomoci

.“ Někdejší první porevoluční ředitelka Slovenské národní galerie se přesto zániku muzea neobává. „

I kdyby tam měla viset jen sbírka patřící státu, Warholovo muzeum bude žít dál

.“

Otázkou ovšem je, kdo by za třiceti Warholovými obrazy vystavenými v relikvii socialistického stavitelství jezdil. A zda by v takovém případě pomohla poznámka kostelníka od Svatého Ducha, podle níž teprve v Medzilaborcích začíná pravý Východ.