Strašák dvou rychlostí

Pohleďme pravdě do očí – kdyby bylo Řecko středoevropskou zemí, ke krizi by nedošlo. Zaprvé, Německo a Francie by nikdy nedaly souhlas k tomu, aby byla do měnové unie přijata země s notoricky nízkými ekonomickými ukazateli, strašlivou politickou kulturou a naopak skvělým kreativním účetnictvím.

Zadruhé, kdyby se nějaké středoevropské Řecko šťastnou náhodou či nějakým nedopatřením ocitlo v eurozóně, Brusel by mu důkladně kontroloval rozpočet, takže současná finanční mýdlová opera by neměla až tak žalostné následky.

Řecko se však nachází jinde, a tak padlo za oběť pasivitě Bruselu a okázalé aroganci vlastních, téměř dědičných elit. Podvádět Unii se stalo v Aténách vlasteneckou povinností. Zatímco Evropská komise bojovala s korupcí v nových zemích EU, Itálie, Řecko, Portugalsko a Španělsko, které patřily do klubu Med, mohly počítat s privilegovaným zacházením jako „dobří Evropané“, jimiž ovšem nebyly.

Dvojí metr
Zkusme si na chvilku představit bulharského či rumunského premiéra, který ovládá 80 procent médií ve státě a ve volných chvílích chodí na party s prostitutkami. Anebo takového premiéra Maďarska, který navzdory všem doporučením Bruselu oznamuje, že i když nastala vážná hospodářská krize, platy ve veřejném sektoru nezmrazí. Těžko si představit ten křik, který by se ozval.

To, co pobuřuje Brusel v Sofii a Budapešti, budí jen lehké zneklidnění, když se to děje…