Salonní kapitalisté

Nedávný žofínský projev Václava Klause znovu ukázal, jak oddaným příznivcem šokové terapie prezident je. Tak jako mnohokrát předtím vyzařoval zjevné uspokojení z toho, že dokázal zkazit náladu svému obecenstvu. Ušetřena nebyla ani Americká obchodní komora, která krátce předtím vystoupila s iniciativou, jejímž cílem je vytvořit širokou podporu pro reformu českého zákona o zadávání veřejných zakázek. Ve svém typicky útočném stylu Klaus tuto snahu odmítl: „Hodnotím ji s minusovým znaménkem. Tito lidé, těm nejde o protikorupční prostředí. Těm jde o zisky pro své firmy a prokázali to za dvacet let existence této komory u nás dostatečně.“

Už dvě desetiletí nás prezident Klaus poučuje o ctnostech volného trhu. Každý zastánce trhu ale dobře ví, že motiv zisku je hnací silou podnikání. A právě kvůli dosahování zisku investoři potřebují, aby byla pravidla zadávání veřejných zakázek aplikována na všechny rovným způsobem. To jim pak umožní účastnit se soutěže na základě kvality a ceny, a nikoli jen schopnosti zjistit, komu nabídnout úplatek.

V Klausově teoretickém světě je vše dobré výsledkem nespoutaných tržních sil, zatímco vše špatné je zaviněno státem. Prezident je samozřejmě spíše salonním než praktikujícím kapitalistou – z jedné státní instituce, ve které pracoval v komunistické éře, se po sametové revoluci jen přesunul do jiné státní instituce. Oddanost kapitalismu, kterou vyjadřuje, je sice vášnivá, ale pouze akademická. V praxi je…