Je symbolické, že rok v politice oslavil premiér Jan Fischer tak velkou chybou. Už jsme tu před časem kritizovali, jak rychle Fischer a jeho tým přijali finančně nákladné požadavky Jiřího Paroubka. Rozhodná slova o tom, že kabinet si bude stát jedině za úsporným rozpočtem, se rozplynula po prvním zamračení šéfa ČSSD. Když ale šlo o menší stranu – zelené – najednou premiér přistoupil k nečekaně razantnímu kroku.
Ačkoli slíbil šéfovi Strany zelených Ondřeji Liškovi, že spolu budou jednat o nástupci ministra životního prostředí Dusíka, který podal demisi, z ničeho nic se najednou rozhodl nečekat a úřad svěřil sociálním demokratům.
Odůvodnil to tím, že nechtěl věc odsouvat tak dlouho, až se z nového jmenování stane předvolební téma. To je ale velmi vágní a navíc nesmyslné tvrzení. Zaprvé zelení kandidáta na post měli a zadruhé Fischer způsobil přesně to, čemu se chtěl vyhnout. Tím, že posílil pozici ČSSD ve vládě (jde o kolektivní orgán, kde se hlasuje, a tudíž rozhoduje většina), se najednou ODS cítila podvedena.
Fischer pravděpodobně prostě využil příležitosti, jak potrestat zelené za to, že jej nedávno tak tvrdě kritizoval Martin Bursík. Potvrdilo se tak, že Fischer je sice výborný úředník, ale bídný politik. A jestli mu záleží více na slušnosti než na rozhodnosti (to zmínil minulý týden), tak by si měl přiznat, že se proti ní v případě zelených prohřešil. Znovu to připomíná, že sice odvedl velmi dobrý kus práce, ale už je dobré se těšit na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
