Od Bedřišky k Lianě a zase zpět

K tomu zvláštnímu sídlišti vede jen úzká cesta mezi zdmi fabrik zakončenými linií ostnatého drátu. Shluk malých domků má dvorky z udusané hlíny a poetické jméno – Bedřiška. Jsme na okraji ostravské čtvrti Mariánské Hory, v někdejší kolonii pro havíře, kde dnes bydlí převážně Romové. Právě tady vhodil čtrnáctého března v noci neznámý pachatel zápalnou lahev do dětské ložnice v jednom z místních domků. Je všeobecně známým faktem, že pouze díky duchapřítomnému zásahu třináctileté obyvatelky pokoje hořící bomba neexplodovala a neopakovala se tak tragédie z nedalekého Vítkova, kde loni při podobném útoku utrpělo těžké zranění s doživotními následky dvouleté děvčátko. Zatímco pachatelé vítkovského činu jsou za mřížemi a proces s možností doživotních trestů má začít v květnu, v Bedřišce je drama a nejistota z budoucnosti teprve na samém začátku.

Kdo to asi udělal?
V ložnici třináctileté Sabiny jsou stopy útoku vidět dodnes: rozbité okno provizorně zakryté překližkou, na zemi vyříznutý spálený koberec. „Není to zrovna dobrý pocit, nevíme, kdo to byl a jestli se třeba nevrátí. V noci nemůžu spát a vlastně jsem pořád na stráži,“ shrnuje své pocity Dušan Podraný (50), pěstoun dívky, která duchapřítomně zlikvidovala hořící nálož. Zatím stále není jasné, o jaké účty v tom nočním přepadu šlo. I když policie začala případ jako „vysoce nebezpečný“ promptně vyšetřovat, a dokonce…