Dopisy

UVAŘIT SE VE VLASTNÍ ŠŤÁVĚ
RESPEKT 12/2010
V Respektu jsem ocenil diferencovanější a vyváženější přístup k otázce zneužívání v katolické církvi než ve většině ostatních médií. Přesto se článek neubránil několika zjednodušujícím stereotypům: v prvé řadě paušálnímu odmítání celibátu a katolické sexuální etiky a bioetiky bez pochopení jejich vnitřního smyslu a logiky. Přestože je církev mnohem více pluralitní organizací, než se může na první pohled zdát, není volání po změnách v základních věroučných a morálních otázkách zdaleka tak silné, jak by mohlo z článku vyplývat. Rozhodně nelze církev chápat jako organizaci, ve které kněží proti vůli všech ostatních trvají na zastaralém učení a odmítají jakoukoli změnu, ale spíše jako společenství lidí, které spojuje shoda na základních hodnotách a smyslu lidského života.
Petr Macek, student FSV a FF Univerzity Karlovy

UMÍRÁNÍ PRO ZAČÁTEČNÍKY
RESPEKT 11/2010
Ráda bych vzkázala Báře Kopecké, že její „Umírání pro začátečníky“ je krásně napsané a prožité, až jsem se z toho při čekání na poště rozbrečela. Takto žijeme, takto přemýšlíme, a tak málo se to odráží ve veřejném prostoru. Díky redakci za to, že přece jen někdy někde.
Se srdečným pozdravem
Jitka Polanská

Děkuji velice za článek paní Báry Kopecké. Kéž by se tím konečně nastartovalo podle mne tolik potřebné odtabuizování tématu smrti! Přemýšlím už dlouho, že jsme smrt nějak vyškrtli z našeho života. Z rozhovorů se svými přáteli cítím, že je na čase, aby se smrt navrátila tam, kam patří, aby se o ní (a věcech kolem ní) vědělo, psalo i diskutovalo. A to nejen v souvislosti se stále více medializovanou problematiku eutanazie.
Milena Horálková

ZNECHUCENI REALITOU
RESPEKT 9/2010 
Esej Romana Kouřila mě překvapil svou nízkou úrovní. Autor nemůže očekávat, že spisy Bělohradského a jeho nejmenovaných následovníků běžný čtenář zná, proto měl svá hodnocení opřít o jejich citáty. Tvrzení jako „jde většinou o eklektická spojení cizích myšlenek, které jsou namíchány do trpkého koktejlu vzteku“ či „ve skutečnosti stojí před publikem ryzí populista a marxista“ budí podezření, že je to naopak autor, kdo svými silnými výrazy rozeznívá strunu demagogie, tedy populismu. Vybavily se mi články z Rudého práva, kde se o nepřátelských osobách publikovaly jen kategorické odsudky bez faktické informace o tom, co vlastně ti lidé říkají a dělají.
Podivná je i zmínka o údajném pokrytectví zmíněných levičáků, spočívajícím podle autora v tom, že jsou zaměstnanci státu, který kritizují. Nevím, jaké profese tito lidé vykonávají, ale nemá snad univerzitní profesor či státní úředník právo na kritický pohled na uspořádání státu? Zastává snad autor morálku „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“? Upřel by třeba Petru Bezručovi právo na Slezské písně jen proto, že pracoval na poště?
Karel Kopřiva

10 NEJ ČESKÝCH ZPRÁV
RESPEKT 8/2010
Rozhodnutí distribučních společností zastavit vydávání „povolenek“, tedy povolení k připojení solárních elektráren do distribuční sítě, začíná mít tvrdé důsledky pro firmy působící v oboru. Především menší společnosti tak dnes stojí před problémem propouštění zaměstnanců a řešením finančních ztrát. Firma IT serve, která instaluje solární elektrárny pro společnost Conergy, patřící ke světové fotovoltaické špičce, již kvůli této situaci přišla o práci pro některé své zaměstnance. Krok distributorů považuje za neoprávněný zásah do tržního fungování daného oboru a rozhodla se bránit legislativní cestou.
Markéta Aulová, Comunica, a. s.

KDO SE PONÍŽÍ, BUDE POVÝŠEN
RESPEKT 11/2010
Nadpis i obsah článku vystihuje okolnosti kolem VUML docela výstižně. Dnes je obtížné jednoznačně odsuzovat všechny ty nestraníky, kteří VUML absolvovali. Když ke konci režimu už komunisti všechny své kandidáty nominovali a vedoucí pracovní místa obsadili, museli splnit plán, a tak do VUML doporučovali a dotlačovali (v mnoha případech pod hrozbou vyhazovu z práce) i nestraníky. Někteří z nestraníků ale o doporučení ke studiu tehdy dokonce usilovali a těm nejhorším komunistům podlézali. Takové případy zná jistě mnoho našich starších spoluobčanů.
Z mnohých těchto bývalých nestraníků se dnes stali nekompromisní pravičáci. Prostě kam vítr, tam plášť. Pro kariéru takoví lidé udělají všechno. Chtěli být řediteli tenkrát, chtějí jimi být i dnes. Proto se dnes raději o VUML nezmiňují. Nicméně, ať už byly důvody ke studiu VUML jakékoli, dnes by to měli uchazeči o prestižní místa uvést a výběrové komise by se na to měly také ptát a tuto skutečnost posuzovat.
To bych rád připomněl nejen panu Pernesovi, ale i výběrové komisi ÚSTR, a to zejména paní Petrušce Šustrové. Její stanoviska a postoje neodpovídají její statečnosti v období totality. Názor pana Čestmíra Čejky bychom měli s plnou vážností vzít na vědomí a podle toho se i chovat.
Vladimír Urban, Praha

OPRAVA
Do článku „USA na dlažbě“ v minulém čísle Respektu se nám vloudila nepříjemná chyba, a to ve jménu hlavního „protagonisty“ článku. Zmíněný senátor se nejmenuje Jim Bunningam, ale Jim Bunning. Za chybu se čtenářům omlouváme.