Boj o práci

Dna recese dosáhla většina zemí již v loňském prvním a druhém čtvrtletí. Od té doby ekonomiky pomalu nabírají dech. Bohužel pozitivní hodnoty makroekonomických ukazatelů kontrastují s pocitem většiny lidí. To není vůbec překvapivé – velkou zásluhu na kladných hodnotách má fakt, že porovnání se provádí proti období, kdy krize udeřila naplno. Pracovní trh však reaguje na oživení se značným zpožděním.

Momentální situace není špatná jen třeba v USA nebo na západě Evropy, ale i u nás. Rekordně vysoká nezaměstnanost (bez práce je dnes v Česku 583 tisíc lidí) bude v nejlepším případě klesat jen pomalu a podle názoru většiny ekonomů nejdříve v druhé polovině roku. Přitom počet pracujících lidí výrazně ovlivňuje, jak se daným zemím daří. Zaměstnaní na rozdíl od lidí závislých na státní podpoře státu peníze odvádějí a mnohem méně toho od něj chtějí. Díky tomu, že mají více peněz, více utrácejí, a tím vytvářejí práci pro další lidi. To celé pak znamená vyšší příjem pro státní pokladnu.

Schopnost zaměstnávat proto stojí na jednom z klíčových míst (ne-li na stupínku nejvyšším) dnešní politické ekonomie. Je jasné, že zaměstnanost souvisí s kvalitou života a vazba této proměnné na vývoj ekonomiky (i udržitelnost státních financí) je velmi silná. Zjednodušeně řečeno ekonomický růst stojí na dvou pilířích – produktivitě a počtu zaměstnaných lidí.

Po letech růstu počtu zaměstnaných lidí…