Uvařit se ve vlastní šťávě
Rakouská církev se pokouší poučit se ze starých zločinů
Dva roky poté, co církev ve Spojených státech vyplatila poslední dolar z masivního odškodnění lidem zneužívaným církevními hodnostáři, ovládla bouře stížností také Evropu. Média informují denně o dalších a dalších nových případech a v Irsku, Německu, Rakousku nebo Švýcarsku postupně ožívají činy zamlčované desítky let. Vatikán problémy spíše bagatelizuje a zklamaní věřící v papežově rodném Německu houfně vystupují z církve. Rakouští katolíci se však v této atmosféře jako jediní pokoušejí sázet na otevřenost. Mezitím však výzkumy veřejného mínění oznamují, že i v této zemi chtějí církev opustit statisíce lidí. Jaká je vlastně naděje, že se ve dva tisíce let staré instituci něco změní?
Jak si přejete
Co s mou stížností uděláte? To je první otázka ženy, která chce nahlásit své zneužívání knězem před dvaceti lety. „Jméno podezřelého kněze napíšeme na seznam a zbytek určujete vy. Sama si řeknete, jestli se s ním chcete setkat osobně, jestli máme předat případ policii, nebo jestli si chcete jen popovídat,“ odpovídá Anton Ehammer (65) na jeden z e-mailů, které minulý týden přišly na adresu církevního ombudsmana v Salcburku, a nabízí odesílateli osobní setkání. Ačkoli Anton Ehammer nemá žádnou oficiální funkci a s církví ho spojuje pouze osobní víra, když mu zavolali z diecéze a požádali ho o pomoc, nepřemýšlel ani chvilku. I když si uvědomoval, že to v době laviny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu