Úřední nevolník

Podvečerní středa v jihomoravské metropoli. Zastávka v bankomatu. Bankostroj mi vrací kreditní kartu, podává mi mé peníze a po chvíli prohlížím doklad o výběru. Zjišťuji podezřele nízký zůstatek. Cestou domů dumám, kam a kolik jsem bance přikázal v posledních dnech poslat peněz. Doma pomocí internetu mé obavy narůstají. Banka mi blokuje necelých dvanáct tisíc a důvod neuvádí žádný.

Ráno pospíchám do pobočky své banky. Dozvídám se, že příčinou blokace je žádost exekutora. Důvod exekuce? Nevědí. Já také ne. Po patnácti minutách a nekonečném „rozhovoru“ s telefonním automatem se stále ještě nevěřící domohu na pracovnici pražského ústředí banky jména a telefonního čísla soudem pověřeného exekutora. Vytáčím číslo. Exekutor nepřítomen. Zastupující osoba mi sděluje, že exekuce je nařízena z důvodu nezaplacené pokuty 200 Kč za neoznačenou jízdenku v tramvaji v hodnotě 5 Kč, a to vše z roku 1997! Dnes se píše 4. 2. 2010! Hlavou mi proběhne vzpomínka na Michaela Douglase ve filmu Volný pád. Kde jenom vzít baseballovou pálku?

Nic o důvodech exekuce nevím, nikdo mě nekontaktoval. Žádnou obsílku jsem neobdržel. Přijíždím do budovy Exekutorského úřadu Brno-město. V místnosti za vchodovými dveřmi sedí dva muži, každý za svojí přepážkou. Nepochybně pouze výběrčí. Žádné informace o mém případu nemají. Volám na stejné číslo, ze kterého jsem před chvílí vyslechl svůj ortel. Ozve se někdo jiný. Všechny dokumenty prý visí na nástěnce soudu ve Svitavách, kde jsem už deset let odhlášený z trvalého pobytu a sedmnáct let nebydlím. Začínám opět hledat baseballovou pálku.

K soudu přijíždím pár minut po jedenácté. Polední přestávka. V obchodě se personál v poledne prostřídá, aby nemusel zavřít a nepřišel o zákazníka. Úředníci odcházejí vždy najednou. Daňový poplatník je snad méně než kupující rohlíku? Za hodinu přicházím znovu. Prošacován justiční stráží nacházím oddělení exekucí. Mladá, ochotná, na první pohled snad ani ne úřednice hledá oznámení o mé exekuci a… nenachází. Volám exekutorovi. Zase jiná osoba. Vysvětluji potřetí svoji situaci a ptám se, proč u soudu na nástěnce nic nevisí. Prý ještě nic neposlali. Mám zaplatit. Horlím se, proč bych měl platit, když neznám důvod? Pokládám telefon. Úřednice hledá soudní spis a nachází. Potřebuji kopii. Proč ne? Stránku za patnáctikorunový kolek. Běžím na poštu. Vracím se zpět. Opětné šacování. Justiční stráž má svá nařízení. Dostávám okolkované kopie sedmi stran spisu. Zjišťuji, že soud o mé povinnosti zaplatit pokutu rozhodl v roce 1998. Chci vidět doklad o tom, že mi bylo rozhodnutí doručeno. Úřednice mě nasměruje do jiné kanceláře.

Vysvětluji tam svoji situaci. Spis leží ve spisovně a není jisté, zda se jí ho ještě dnes podaří získat. Čekám. Už je to jisté. Pročítám doklady o neúspěšném doručení několika obsílek včetně soudního příkazu i rozhodnutí. Soudní příkaz byl zrušen. Poté mi soud ustanovil opatrovníka, který požadoval zamítnutí návrhu. Soud nevyhověl. Devět let byl rozsudek právoplatný (bez mého vědomí!) a ležel netknutý na Dopravním podniku Brno. Blížil se termín promlčení, a tak v září 2007 tentýž soud na žádost DP rozhodl o exekuci na můj majetek. Také bez mého vědomí. Dodnes jsem nebyl exekutorem vyrozuměn, a když bych si nevšiml zablokovaných peněz, žil bych nevědomý a zchudlý.

Dumám o Kafkovi. Vnímám úzkostnou bezmoc a tíhu všudypřítomné moci úřadů. Nemám dluhy ani nesplacené půjčky. Nekradu. Úřady však se mnou zacházejí jako se zločincem. Tuším své pochybení. Změním-li bydliště, musím změnit i trasu doručování poštovních zásilek. Po poradě s právníkem zjišťuji, že odvolání je bezpředmětné. Soud vykonal, co musel, neučinil, co mohl. Například ověřit, jak a kde platím sociální pojištění. Skrze mého zaměstnavatele zjistit mé bydliště a doručit, co považoval za nedoručitelné.

Za pouhé nařízení exekuce náleží exekutorovi minimálně 3600 korun. Zákonodárci ČR vytvořili elitní skupinu úředníků, jimž stačí k luxusní existenci odesílat na neexistující adresy jednostránkový formulář. Oslovuji dopisem exekutora. Vysvětluji situaci. Žádám zrušení exekuce. Konstatuji však ochotu zaplatit. Exekutor nepřekvapil. Platím své nejdražší jízdné.