Druhé album anglické kapely These New Puritans Hidden je důkazem toho, že každý má právo na svou druhou šanci. Teprve teď jsou váhy vyrovnány: skupina má na kontě jednu extrémně nudnou a jednu extrémně záživnou desku. Aktuální dílo není elitářské, ale přesto se určitě bude hodit hloubavějším povahám k přísným rozborům. Zkráceni na svých právech však nejsou ani hledači zvukové progrese, ani ti, kdo se pídí po obyčejných písničkách s melodiemi: nápaditými a chytlavými. Na své si přijdou také DJs. Na jedno album je to až dost.
Ilegální večírek
These New Puritans se na scénu přiřítili před dvěma lety rychlíkem v řadě mnoha dalších britských kapel, které byly „prodávány“ jako reinkarnace raveové hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let (podobně se mluvilo třeba o Klaxons, Shitdisco, Digitalism nebo Bono Must Die). Základní vzkaz vlny nu-rave byl jasný. Po letech minimalistických kytar se zase vrátila chuť tancovat a prohánět si hlavou beaty. Byla to divná škatulka a nikdo se k ní moc nehlásil: interpreti ji odmítali a spousta novinařů a blogerů se jí smála jako tendenčnímu výmyslu.
Přesto měly skupiny hozené do tohoto šuplíku společného jmenovatele. Ke kytarám se zpravidla nakoupila kupa sekvencerů a efektů. Interpreti a jejich fanoušci se často oblékali úplně stejně: pestrobarevná trička a mikiny a v rukou svítící neonové lightsticky v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
