Zahraj
Šimon Ornest našel cestu, jak začlenit handicapované do společnosti
„Nejprve máte s nimi soucit, v druhé fázi je to najednou všechno úplně normální a nakonec na ně začnete být stejně nepříjemní jako na kohokoli jiného,“ popisuje Šimon Ornest (35) průběh svého osobního přiblížení se k postiženým dětem, o které se v Jedličkově ústavu stará už dvanáct let. Původně hledal pouze vhodnou práci na zaplacení složenek, ale postižení v něm probudili schopnost motivovat ostatní a on naopak rozvířil jejich flegmatický klid. S kapelou The Tap Tap začali společně sbírat úspěchy nejen v Rudolfinu a na festivalech se z nejzastrčenějších pódií přesunuli do hlavního programu.
Prolomit kruhy
„Nikdy jsem nechtěl dělat terapii, ale normální kapelu. To se nakonec osvědčilo jako nejlepší terapie,“ popisuje své působení v orchestru Tap Tap kapelník Šimon Ornest. Když začal v Jedličkově ústavu pracovat jako vychovatel, štvala ho „důchodcovská pasivita, lenost a naprostá nemotivovanost“ většiny dětí. Společnost od lidí s handicapem nic moc nečeká a oni zároveň nejsou motivovaní se jakkoli angažovat, protože dostávají dostačující invalidní důchod. „Rozhodl jsem se, že v nich zkusím probudit touhu zlepšit si svou životní úroveň,“ říká Ornest, původním vzděláním umělecký řezbář. Sám v té době pravidelně cvičil na saxofon a prožil si, jak člověka motivuje pocit vlastního růstu. Dětem z „Jedličkárny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu