„Co sem lezete, tady nemáte co dělat. Běžte pryč, jinak zavoláme policii,“ říká na uvítanou podrážděně černovlasý, do modré uniformy oblečený muž v provozní kanceláři výpravčího; sdílnější není ani jeho kolega u počítačů dispečerského pultu. „Nic vám neřeknu a hotovo, jasný?“ ukončuje rázně pokus o získání sebemenší informace. Bavit se nechce ani přednosta stanice v sousední kanceláři, ani muž v umaštěné oranžové kombinéze venku u kolejiště. Neochota místní osádky komunikovat je přitom udivující: pod modrými uniformami se totiž skrývají odboráři, kteří chtěli z malé nádražní budovy totálně ochromit dopravu celého regionu. Je čtvrtek dopoledne, jsme v Benešově u Prahy a před několika málo minutami měla skončit ohlášená, ale na poslední chvíli odvolaná stávka odborů za takzvané benefity. Neboli zaměstnanecké výhody, jako jsou třeba režijní jízdenky, závodní stravování či rekreace.
Žijeme si nad poměry
I když se to podle prázdného nástupiště zdá tak trochu jako z Marsu, podle odborového scénáře měla pětihodinová stávka od čtyř ráno do devíti hodin dopoledne promluvit do života regionu docela podstatně. V benešovské stanici totiž v tu dobu vybavují dvacet vlaků ze sto osmdesáti místního denního penza a další čtyři stanicí projíždějí, odhadem znalců vezou zhruba tak dvě tisícovky cestujících. Navíc na ochotě železničářů vypravit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu