Stávka za koruny

Rozhodnost odborářů spolu s nepochopitelným selháním vlády „technokratů“ a předvolebním populismem levice zřejmě ušetří řadě pracujících částku v řádu několika korun denně a připraví churavou státní pokladnu o stovky milionů. Vážnější ovšem je, že nastavuje těžkou startovací pozici pro budoucí vládu, která se s dírou ve státní pokladně bude muset utkat. Vypadá to totiž tak, že kdo bude dostatečně silně křičet, ten náklad na konsolidaci veřejných financí neponese a přesune ho na bedra jiných.

O co jde
Pochopení toho, o co vlastně odborářům jde, kdo na tom vydělá a kolik ti ostatní zaplatí, si vyžaduje na tomto místě poněkud nudný exkurz do oblasti daní. Čtenáře by měl zajímat především proto, že – jak se zdá – poslanci ani vláda se přesnou analýzou situace příliš nezabývali.

Smyslem zákona, který tak rozzlobil odboráře, byla snaha omezit obcházení daní. Upravil tedy zdanění vzájemných obchodů spřízněných osob – tedy i mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (úprava mohla být ovšem přesnější) – a zavedl pravidlo, že z takového „obchodu“ se má státu odvádět DPH z normální ceny, ne z ceny „zvýhodněné pro zaměstnance“. V principu jde o to, že stát nebrání firmě, aby poskytovala svým zaměstnancům různé výhody, ale nepovažuje za správné, aby tím byla daňově zvýhodněna, protože jiné firmy si třeba takovou praxi nemohou dovolit. Důležité je, že…