Zákaz neonacistické Dělnické strany dal novou energii i tuzemské debatě o rozehnání komunistů. Verdikt nad „nácky“ přitom trochu překvapivě berou jako posilu svého stanoviska stoupenci i odpůrci zákazu KSČM.
Pravidla rozpuštění
Podle ministra Michaela Kocába či senátora Jaromíra Štětiny, kteří se dlouhodobě snaží dostat zdejší komunisty na lavici obžalovaných před správní soud, ukázal rozsudek, že „to jde“.
Podle právníků se však stal spíše pravý opak. „Rozsudek k Dělnické straně vlastně stanoví, co musí strana ,splnit‘, aby mohla být rozpuštěna,“ říká advokát Tomáš Sokol, který s vládou připravoval žalobu na Dělnickou stranu. „A KSČM to nesplňuje.“ Někteří právníci navíc říkají, že laťku soud nastavil již před rokem, v rozsudku, kterým napoprvé rozpuštění Dělnické strany odmítl. „Nejde jen o slova a o program, ale o to, nakolik program uskutečňují a jakými způsoby,“ říká Ladislav Vyhnánek z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. A jelikož se vládě při prvním pokusu nepodařilo prokázat propojení partaje s neonacisty páchajícími násilí, nedokázala u soudu obhájit tezi, že Dělnická strana chápe násilí jako prostředek politického boje, čímž zásadně porušuje tuzemskou ústavu. Při druhém pokusu už se to vládě prokázat podařilo. „Dělnická strana byla rozpuštěna proto, že kromě svého agresivního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
