Kdo to zaplatí?

Když si skupinka přátel vyjde na večeři, družná nálada se někdy vytratí ve chvíli, kdy se objeví číšník s účtem. Příjemný večer se může zvrhnout v hádku o to, kdo si dal předkrm a kdo objednal humra. Hospodaření s deficitem veřejného rozpočtu se podobá takové večeři, kde se hádky strhnou v okamžiku, kdy je nutné platit účty.

Tentokrát budou boje ještě zuřivější, protože státní deficity jsou obrovské a v krátkodobém výhledu takové pravděpodobně i zůstanou. Vyspělé země jsou stále oslabeny hospodářskou krizí, a tak by řada vlád nejraději hospodařila s velkým deficitem i nadále – a často je jejich přání oprávněné. Hráči na trhu s obligacemi však ztrácejí trpělivost, zejména u ekonomicky slabších evropských zemí. Řecko bylo minulý týden nuceno oznámit zavedení dalšího úsporného balíčku, neboť prvotní opatření neuklidnila ani trhy, ani sousední země. I britská libra v uplynulém týdnu zakolísala, přestože Velká Británie má mnohem příznivější poměr státního dluhu k HDP než Řecko a průměrná splatnost státních úvěrů je čtrnáct let. Investoři se totiž vyděsili možného zablokování britského parlamentu. Je pravda, že tři nejsilnější světové ekonomiky, tedy Spojené státy, Německo a Japonsko, nejsou pod tak velkým tlakem. Japonsko má však vysoké dluhy a státní výdaje v USA se prohýbají pod náporem stárnoucích generací z období poválečné populační exploze.

Kdyby svět řídili ekonomové, pojali by…