HHhH

Pod tímto záhadným názvem před časem vyšla ve Francii kniha, které se minulý týden dostalo významné pocty. Publikace obdržela prestižní literární cenu Akademie Goncourt. Nejde však o hlavní ocenění za probíhající kalendářní rok, jak poté mylně uvedla některá česká média. To se pravidelně děje až začátkem listopadu. Tentokrát šlo o takzvaného „malého Goncourta“. Přesněji řečeno vyzdvižení románové prvotiny. Z pocty se těší sedmatřicetiletý profesor francouzštiny Laurent Binet.

Pařížský rodák působil v devadesátých letech v rámci vojenské služby jako učitel své mateřštiny na Vojenské akademii v Liptovském Mikuláši. Jak to souvisí s literární cenou? Podstatně, neboť právě na Slovensku se mladý Francouz se spisovatelskými ambicemi seznámil s historií atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Záhadný titul

HHhH

totiž představuje akronym nacisty používaného označení tohoto vysoce postaveného gestapáka. „Himmlers Hirn heisst Heydrich“, česky „Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich“.

V románu proto ožívají plány a osudy operace Anthropoid, atmosféra protektorátní Prahy, klíčové datum 27. května 1942, kdy v kobyliské zatáčce Josef Gabčík a Jan Kubiš atentát provedli. A samozřejmě i následný teror místního obyvatelstva, zrada a heroický boj parašutistů vedený z obléhané krypty kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Temné a napínavé protektorátní téma zkrátka zahraniční literáty i čtenáře přitahuje. Není to tak dávno, co dlouhé týdny platila za anglický i americký bestseller kniha Čechoameričana Marka Slouky, česky vydaná pod názvem Viditelný svět. Vychází ze stejné doby i historické pražské události jako dílo Binetovo a měla by se dočkat anglické filmové verze.

Omylem by však bylo vnímat obě publikace a jejich ohlas v anglosaském a francouzském literárním světě jako čerstvě vzedmutou vlnu zájmu o moderní české dějiny. V první řadě jde o čtivě a kvalitně napsané romány, což přitahuje pozornost především. Podobně jako fascinace jediným úspěšným atentátem na předního nacistu a navíc hlavního inspirátora „konečného řešení židovské otázky“, jenž se za války podařil. Nutno podotknout – ostatně jak tomu v tuzemské historii často bývá – hrstce odvážných Čechů a Slováků, díky nimž do té doby bezproblémová a poměrům přizpůsobivá země o sobě dala světu vědět.