Rostoucí známky zoufalství

Nejnovější vlna zostřujících se represí nasvědčuje tomu, že islámský režim se začíná obávat o svou budoucnost

Co ještě mohou nemilosrdní vládcové Íránu podniknout, aby rozdrtili své oponenty? Od loňského června, kdy se kvůli sporným výsledkům prezidentských voleb rozpoutaly celonárodní protesty, si oficiální vítěz Mahmúd Ahmadínežád nebere servítky. Jeho bezpečnostní aparát zbil a pozatýkal tisíce lidí, odsoudil desítky disidentů ve zmanipulovaných procesech, jiné vypudil do exilu, sešněroval tisk a umlčel rozhlas. Avšak masové a násilné demonstrace, které 26. a 27. prosince zachvátily Teherán a jiná města, nasvědčují tomu, že represe opozici jen prohlubuje a rozšiřuje.

Na záznamech z protestů natočených na mobilní telefony a šířených po internetu jsou scény chaosu, jaký země nepamatuje od revoluce v roce 1979, kdy byl svržen šáh. Davy mladých lidí, včetně žen, napadaly a v několika případech i přemohly příslušníky policie. Povstalci, na rozdíl od předchozích protestů většinou s nezahalenými tvářemi, provolávali hesla jak proti nejvyššímu íránskému vůdci ajatolláhu Alímu Chameneímu, tak proti prezidentu Ahmadínežádovi. Zapalovali policejní vozidla a podpálili nejméně jednu policejní služebnu. Vládní agenti v civilu vraceli údery, surově tloukli osamocené demonstranty a zřejmě jich několik z blízkosti zastřelili.

Státní…