Čínský provaz

Dobrat se toho, koho lze jednoznačně odsoudit, bývá složité. Nejen že se lidé vytáčejí, ale dovedeno ad absurdum prý nelze nikoho z ničeho vinit, protože každý je jen plodem soukolí, jež ho v životě semlelo, a genové výbavy, kterou si nevybral. Ve své podstatě nikdo za nic nemůže, protože ona podstata neexistuje. Zlo protéká mezi prsty a stává se pouze otázkou interpretace.

Ne tak v Číně. Brit Akmal Shaikh tu byl před pár dny popraven za to, že mu v zavazadle našli čtyři kilogramy heroinu, přestože jeho blízcí protestovali, že je psychicky nemocný. Čínské úřady opáčily, že psychická nemoc obviněného se nijak neprokázala a chybí o ní předchozí zdravotnická dokumentace. Číňané argumentovali způsobem, na nějž slyšíme. Třeba by průkazná psychická labilita tomu muži u soudu stejně nepomohla. Nebo ne tolik jako v Evropě. Nejen proto, že soud možná chtěl dát Západu za vyučenou, že soudit si v Číně mohou podle svého i Evropany, ale i proto, že v Číně se hraje „naostro“. Heroin v kufru je heroin v kufru a dál se s tím nikdo tak nepáře.

Ač si představuji zmučený výraz onoho muže, když se Číňanům, ať už lživě či nikoli, snaží vysvětlit, že ten kufr není jeho, ale těch, kdo mu slíbili v Číně odstartovat kariéru v pop-music a drogu mu podstrčili, jak tvrdí jeho rodina, stejně mě víc popouzí něco jiného. Zpráva o tom, že ve stejné době byl v Číně k jedenácti letům vězení odsouzen Liaou Siao-po, jeden z organizátorů petice Charta 08, žádající demokratizaci země.

Rozhořčení nad čínskou zvůlí totiž v případě Akmala Shaikha přece jen tlumí onen kufr s heroinem, stejně jako úžas nad zprávou o popravách vysokých čínských úředníků zeslábne, jakmile zazní provinění, jímž je prý rozsáhlá korupce. Ve skrytu duše se leckdo z nás i zatetelí, že někde umějí s korupčníky takhle zatočit, ale nahlas to zní strašlivě. Jedná se přece o lidské životy a mezi údajně zkorumpovanými úředníky mohou být i lidé jen nějak nepohodlní režimu, stejně jako pašerák Shaikh může být pouhý naiva s poruchou osobnosti, ale stejně: kredit bojovníků za dobrou věc tito lidé nemají, a tak jako by i soucitu s nimi bylo míň.

Vlastně se divím, že tomu chartistovi tu aureolu úřady nechají. Že by na něj nešlo hodit něco, čemu by Západ porozuměl? Anebo tu hru s odkrytými kartami hrají Číňané schválně?

Jasné je, že žádné zlo v tomto případě mezi prsty neprotéká a že ten muž je hrdina. Proto nás totality vzrušují. Kvůli možnosti soudit a odsoudit. Zřídkakdy jsme si tak jistí v kramflecích.