Stařík a kocour

Rok 1974 byl v Hollywoodu na kvalitní filmy nebývale úrodný. O pozlacenou sošku Oscara za nejlepší herecký výkon se ucházela úctyhodná společnost. Přesvědčivému Al Pacinovi hrajícího Michaela Corleona ve dvojce Kmotra nebo fantastickému Jacku Nicholsonovi v hlavní roli soukromého očka v Čínské čtvrti nečekaně vytřel zrak Art Carney. Do té doby televizní herec zazářil jako vitální důchodce se sedmi křížky na krku v pozoruhodné road movie Paula MazurskéhoHarry a Tonto.

Film vypráví příběh penzionovaného učitele a vdovce Harryho Coombse, který žije spokojeně ve svém manhattanském bytě. Společnost mu dělá několik přátel ze sousedství a věrný jedenáctiletý kocour Tonto. Nucená demolice starého domu, v němž bydlí, převrátí vzhůru nohama stereotyp jeho života. Vydává se na cestu vstříc západnímu pobřeží, při níž navštěvuje odrostlé děti, jejichž osudy zastupují různé druhy životních zklamání. Harry ale nechce být na obtíž a vázat se na pomoc potomků a vnoučat, kteří sami spíše vypadají, že by potřebovali pomoci. Cestuje dál a při putování přichází do kontaktu s řadou více či méně bizarních postaviček, zastupujících ve zkratce různé segmenty americké společnosti. Řada pozoruhodných setkání, ať už jde o mladou hipísáckou stopařku, prostitutku v Las Vegas nebo indiánského léčitele zatčeného za prodej nepovolených léků, rozšiřuje obzor hlavnímu hrdinovi a poopravuje jeho náhled na život.

Nám divákům zase dává šanci nahlédnout pod pokličku deziluzivní atmosféry 70. let, v nichž se nejen Amerika probírala z kocoviny z předchozí euforické dekády. Režisér je typickým zástupcem skupiny mladých filmařů, která si najednou v rámci studiového systému nekladla za cíl jen pobavit, ale odhalovat symptomy nemocné společnosti. Filmy generačního hnutí označovaného filmovými vědci jako Nový Hollywood se dočkaly v posledních dvou letech vlastní sekce na karlovarském festivalu. Loni Mazursky dokonce poctil lázeňské město návštěvou a osobně zde uvedl svůj významný celovečerní debut Bob, Carol, Alice and Ted (1969).

Harry a Tonto je spíše smířlivým pohledem na Ameriku než nějakým kriticky zdviženým prstem. Ale volba hlavního hrdiny jako empatického staříka navazuje na snahu režisérových souputníků začleňovat do komerčního filmu tematiku stárnutí, započatou například hitem Hala Ashbyho Harold a Maude (1971). Mazursky byl podle svých slov znechucený a unavený filmy, ve kterých byli staří lidé zobrazeni jen ve své senilitě a bizarnosti. „Chtěl jsem, aby můj hrdina byl skutečný – potrhlý, bláznivý – zkrátka člověk, který ve dvaasedmdesáti letech je tím, čím byl v pětadvaceti, jen je trošičku pomalejší.“ Česká televize v následujících týdnech uvede ještě jeho dvě další tragikomedie ze života obyčejných lidí – úsměvné retro Příští stanice Greenwich Village (1976) a brilantní psychologickou studii s výmluvným názvem Rozvedená žena (1978).

HARRY A TONTO

ČT 2, 1. 3., 22.25