Proč hudba?

„Hudba je prý pokrmem lásky, a tak mi hrajte dál, ať jsem jí přesycen,“ jak praví klasik. A není-li hudba pokrmem lásky, k čemu tedy přesně slouží? Produkce a konzumace hudby je podstatnou součástí ekonomiky. Prvním komerčním využitím hudebních nahrávek, pořízených na Edisonových fonografech, bylo přinést hudbu do obývacích pokojů a k piknikovým stolkům těch, kteří si nemohli dovolit zaplatit živé hudebníky. Dnes jsou lidé natolik obklopeni cizí hudbou, že ji berou jako samozřejmost, ale před pouhými sto lety většina lidí přišla s hudbou do styku leda při domácím prozpěvování, v kostele anebo díky hospodským muzikantům.

I jiné lidské potřeby byly díky moderní ekonomice ukojeny až přes míru. Muži i ženy jsou v současnosti bombardováni množstvím jídla vysoce převyšujícím životní potřeby a kvanty sexu (nebo aspoň jeho vyobrazeními) dalece nad potřeby reprodukce: a obojí dychtivě konzumují. Tato hojnost však vychází z objektivních potřeb. Jaká potřeba ovšem motivuje šíření hudby do té míry, že dospívající mládež v Americe tráví denně jejím poslechem 1,5 až 2,5 hodiny, tedy osminu bdělého času?

Sama skutečnost, že dotyční patří do této věkové kategorie, mluví pro jednu z hypotéz o funkci hudby. Zhruba 40 procent textů populárních písní pojednává o romantické lásce, sexuálních vztazích a sexuálním chování. Na shakespearovské teorii, že hudba je přinejmenším jedním z…