Nervy z NERVu
Většina dnešních ekonomických plánů pro boj s hospodářskou krizí sleduje jeden hlavní cíl: zachovat dosavadní způsob života lidí i podniků, tedy zachovat jejich ekonomické návyky. Otázkou je, zda je tento cíl správný.
Ivan Gabal
(1951) je sociolog a analytik. Je spoluzakladatelem Kruhu nezávislé inteligence a jednou z významných postav Občanského fóra. Založil a vedl Odbor politických analýz Kanceláře prezidenta ČSFR, pracoval na problémech v souvislosti s rozšířením NATO a na přípravě na vstup do EU. Působí ve společnostech GAC a Gabal, Analysis & Consulting. Je autorem řady komentářů, sociologických analýz a odborných statí.
Většina dnešních ekonomických plánů pro boj s hospodářskou krizí sleduje jeden hlavní cíl: zachovat dosavadní způsob života lidí i podniků, tedy zachovat jejich ekonomické návyky. Otázkou je, zda je tento cíl správný. Ekonomické týmy neověřují žádným sociologickým výzkumem, co si vlastně lidé opravdu přejí, neberou v úvahu hypotézu, že by se jejich chování mohlo či mělo v reakci na krizi měnit, byť existuje řada signálů, které takovou změnu chování naznačují.
Jak známo, dnešní hospodářská krize je především krizí důvěry. Je otázka, zda ji lze obnovit jen tím, že stát napumpuje peníze do bank a podniků. Stres z nejisté budoucnosti a pochybnosti o účinnosti protikrizových plánů mohou mít velký vliv na to, jak budou vypadat sebezáchovné reakce lidí. Je to problém, který přesahuje teorie o tržní ekonomice. Nedůvěra však také může mít pozitivní efekt: podněcuje tvořivost a hledání vlastních řešení. Jaká by tedy měla být odpovědná reakce na krizi a co…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu