Dopisy

PŘÍSNĚ STŘEŽENÉ DÍTĚ

RESPEKT 5/09

Očkování dětí

Musím reagovat na článek o očkování českých dětí.

První dávka hexavakcíny by se měla podat od započatého 13. týdne života, ne dříve, než dojde ke zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze (nikoliv tedy u třináctiměsíčního dítěte). Od roku 2001 se u nás očkuje proti bakterii haemophilus influenzae typu b, která je nyní součástí hexavakcíny. Tato bakterie může způsobit hnisavý zánět mozkových blan a zánět hrtanové příklopky, což jsou život ohrožující stavy. Nejedná se tedy o očkování proti hemofilii typu b! Hemofilie je dědičné vrozené onemocnění, které se projevuje zvýšenou krvácivostí.

Dále píšete o tom, že tuberkulóza se v ČR prakticky nevyskytuje. V roce 2007 bylo hlášeno 871 případů a je to stále problém, protože přibývá multirezistentních kmenů, které nejsou citlivé na běžná antituberkulotika.

Jana Burjanová, studentka 2. lékařské fakulty UK

VOLNOST, ROVNOST, MATEŘSTVÍ

RESPEKT 6/09

Dobrý den,

pane Formánku, ač vaše články patří k tomu lepšímu v Respektu, ten o rodinné politice ve Francii se vám opravdu nepovedl. Hned po přečtení prvních dvou odstavců bylo jasné, že číst dál nemá cenu (nicméně jsem článek dočetl).

„Stabilní zaměstnání je samozřejmě důležité, ale ve školství velké peníze nevyděláte, tak si přivydělávám jazykovými kurzy,“ říká Claire, „navíc mně dost pomáhá stát. Nejenom finančně, třeba bez radnicí placené chůvy a mateřské školky bych si celodenní práci, která mě baví, asi dovolit nemohla.“ Svobodná matka Claire tak může VYCHOVÁVAT potomka a zároveň se nemusí vzdát svých kariérních snů. Žije v zemi, která je přátelská k dětem…“

To přece nemůžete vážně předkládat jako jakýsi ideál, kterak by to mělo fungovat!?! Pakliže ano, pevně doufám, že žádných dětí nemáte, neboť by to byly jen další oběti dnešní doby. Vždyť podle výše citovaného je zřejmé, že kromě těhotenství, kdy dítě nikam odložit prostě nejde (zatím), ona matka chlapce pouze večer ukládá ke spaní a věnuje mu své víkendy (snad).

Nerozumím tomu, jak toto někdo může nazývat výchovou. Pokud vám jde o to, aby se rodilo hodně dětí, pak v tomto punktu to fungovat může. Toto však nemůže být samojediným cílem! Pak už bychom mohli zakládat rovnou chovné stanice. Matka by byla po porodu slušně honorována a propuštěna, dítě dáno do kvalitně vybaveného ústavu, kde by o něj bylo výborně postaráno… A žili bychom v zemi, která je přátelská k dětem.

S úctou David Zbořil

DOPISY – PRO KOHO JSOU KRKONOŠE

RESPEKT 7/09

To my ne, to zákon

Ač jsem sám dlouholetý profesionální ochránce přírody, vždycky mě dokáže nadzvednout oblíbená reakce řady státních úředníků na výtku, že to či ono zakazují: To my ne, to zákon – my jsme tu jen proto, abychom dohlíželi na jeho dodržování. Je to směs alibismu a demagogie, která dělá ochraně přírody obecně a zákonu o ochraně přírody a krajiny speciálně značně medvědí službu. Zákon 114/92 Sb. totiž u řady „zakázaných“ aktivit právě těmto úředníkům dává pravomoc vymezit plochy či trasy, kterých se zákaz netýká.

Je-li tedy například některá první zóna národního parku pro veřejnost zcela nepřístupná, není to proto, že to „zákon zakazuje“, ale z toho důvodu, že příslušný orgán ochrany přírody touto zónou nevyznačil (nepovolil vyznačit) žádnou oficiální trasu. A toto své rozhodnutí by měl být schopný obhájit, věcně odůvodnit. Ne se skrývat za „to my ne, to zákon“.

Kolegyně Alena Ševců z KRNAP v závěru svého dopisu důvod nevymezení tras částečně vysvětluje, přesto se tomuto velmi nešťastnému argumentu nedokázala vyhnout a ještě ho náležitě zdůraznila.

S pozdravem Jan Moravec