Šílenci v rukou šílenců
Galerie hl. města Prahy v Domě U Kamenného zvonu připravila projekt Prinzhornova sbírka. Vystavené kresby a obrazy vyšinutých pacientů jsou plné emocí, ve výtvarném výrazu originální, jsou to zkrátka díla, která na diváka zvyklého na současné umění nepůsobí nijak neobvyklým dojmem.
Na první pohled vypadají normálně. Jsou sice divně oblečení, nicméně jejich fotografie neprozrazují, že nedokázali rozlišit, co je realita a co jen jejich představa, a proto museli valnou část života strávit v léčebnách pro duševně choré.
Galerie hl. města Prahy v Domě U Kamenného zvonu připravila projekt Prinzhornova sbírka. Vystavené kresby a obrazy vyšinutých pacientů jsou plné emocí, ve výtvarném výrazu originální, jsou to zkrátka díla, která na diváka zvyklého na současné umění nepůsobí nijak neobvyklým dojmem. Jenže toto vnímání nám umožňuje jen fakt, že uměnovědci a galerijní publikum během minulého století postupně dokázali akceptovat i tendence, kterým se dlouhé věky vysmívali. Výstava připravená Ivanou Brádkovou a Terezií Zemánkovou je unikátní právě v tom, že umožňuje nahlédnout do doby, kdy se v tomto ohledu na výtvarné scéně lámal chleba.
Fascinující syrovost
Hans Prinzhorn (1886–1933) vystudoval dějiny umění a filozofii na Vídeňské univerzitě, v Anglii bral lekce zpěvu, za první světové války sloužil jako lékař. Zdánlivě nelogickou směs vědomostí zužitkoval v roce 1919, kdy nastoupil na psychiatrickou kliniku na univerzitě v Heidelbergu. Utřídil tamní sbírku kreseb pacientů a z ústavů v německy hovořících zemích do ní přidal další kusy. Během dvou let jich do Muzea patologického umění svezl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu