Ztráta ospalého klenotu

České muzeum výtvarných umění se musí z Prahy přestěhovat do Kutné Hory. Ruku na srdce: koho se vlastně tato zpráva z minulého týdne opravdu citelně dotýká? Z referování médií, respektive citací obhájců stávající podoby muzea, se sice může zdát, že tím hlavní město přichází o významný klenot zdejší scény. Tak to ale ve skutečnosti není. Galerie sídlící v Husově ulici kousek od Karlova mostu byla ospalým prostorem, který o sobě dával za poslední léta vědět jen zřídkakdy. Výstavní program tu měl značně kolísavou úroveň, propagaci měl mizivou, čemuž odpovídala i nízká návštěvnost.

Otevírací materiál naší kulturní rubriky v tomto vydání ukazuje, že nejlepším lékem na krizi je prevence: snažit se dělat svou práci tak, aby v případě problémů bylo co nejvíc lidem líto, že už ji dál dělat nebudete, pokud vám nepomohou. České muzeum výtvarných umění se ovšem touto osvědčenou taktikou neřídilo a spoléhalo se na to, že jej jeho správce Středočeský kraj nechá ve věčném klidu. Nenechal. Ovšem ani on si za své rozhodnutí nezaslouží žádnou pochvalu.

Místo aby se totiž snažil muzeum rozhýbat a přeměnil ho v pružnou organizaci, která by nepřipomínala socialistický podnik fungující v dřímavém bezčasí, plánuje v něm zřídit vlastní propagační středisko doplněné o výstavy středočeských umělců. Už jen ono kastování výtvarníků podle regionů přitom svědčí o tom, že tady o umění opět rozhodují lidé, kteří o něm vůbec nic nevědí. Podle čeho chtějí vystavované umělce vybírat:…