Zrozený z jedu

Jmenuje se Zvíře a tvrdí, že je zvíře, i když „kdysi býval člověkem“. Kdysi byl jako ostatní děti, ale pak se cosi stalo a páteř se mu zkroutila jako ocas škorpiona, takže se nejvyšším místem „mojí postavy stala prdel“. Vypravěč románu Zvířetovi lidé běhá po čtyřech. Je to drsňák a kromě toho je také jedním z desítek tisíc obyvatel indického Bhópálu, kteří sice přežili únik jedovatého plynu z továrny společnosti Union Carbide v roce 1984, ale zanechalo to na nich nevratné následky.

Indra Sinha býval jedním z nejlépe placených reklamních textařů na světě. V pětačtyřiceti letech se rozhodl, že s reklamou není šťasten, a stal se spisovatelem. Na jeho webových stránkách se toho o něm moc nedočtete, ale zato se hodně dozvíte o Gaze, Tibetu nebo právě Bhópálu.

Od roku 1993, kdy Sinhu poprvé požádali o pomoc bhópálští aktivisté, toho pro jejich kauzu udělal dost. Dokázal, jak účinnou zbraní na poli charity je dobře vedená reklamní kampaň. To však nikoho nepřekvapí tolik jako zjištění, že ještě mnohem účinnější může být literatura. Napsáním svého románu, který byl nominován na Bookerovu cenu v roce 2007, totiž nakonec Sinha pomohl Bhópálským nejvíc. Kdo si přečte Zvířetovy lidi, nemůže zůstat k obyvatelům města s krycím názvem Khaufpur lhostejný.

Cukr a pepř

Tohle by samozřejmě žádná agitka – jakkoli zručně napsaná –…