Národní televize

Uchopit příběh Novy není snadné, protože je to fenomén. Se vším, co k tomu patří. Nemá cenu popisovat všechny „úchylky“, které Nova přinesla, nebo citovat nezapomenutelné výroky moderátorů hlavních zpráv. To už v rámci narozeninové bilance udělali výstižně jiní. Televize Nova ale může posloužit i jako učebnicový příklad pro mladší generace, jak to v této zemi v porevolučních časech fungovalo.

Ilustrační obrázek: Pavel Reisenauer

„Zabití taxikáře kolegou je pro společnost důležitější než názory poslanců na zásady nějakého zákona,“ prohlásil v polovině devadesátých let šéf zpravodajství televize Nova Jan Vávra. Jeho slova celkem výstižně definují, co nového Nova přinesla do Čech. Patnáct let soužití s touto televizí nás poznamenalo více, než jsme ochotni si přiznat.

S Klausem

Uchopit příběh Novy není snadné, protože je to fenomén. Se vším, co k tomu patří. Nemá cenu popisovat všechny „úchylky“, které Nova přinesla, nebo citovat nezapomenutelné výroky moderátorů hlavních zpráv. To už v rámci narozeninové bilance udělali výstižně jiní. Televize Nova ale může posloužit i jako učebnicový příklad pro mladší generace, jak to v této zemi v porevolučních časech fungovalo.

Nejprve šest intelektuálů v čele s bývalým mluvčím české vlády Vladimírem Železným vyhrálo souboj o vzácnou televizní licenci slibem, že jejich stanice bude něco jako BBC. Když měli zlatonosnou žílu v kapse, vyšli s pravdou ven: v roce 1994 spustil Železný coby generální ředitel televizi koncipovanou jako čistý stroj na peníze a na mocenský vliv. U vládce nové populární stanice si brzy podává dveře jeden politik za druhým. Když se mu vzpírá dozorující Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, zařídí si přes politické strany, aby byli její členové zpacifikováni. Kupuje si další média, třeba Rádio Alfa, ačkoli je to protizákonná kumulace mediálního vlivu.

Zlomový je rok 1997 a potažmo 1998, kdy Nova v časech rozpadu ODS odvysílá lživou reportáž o „švýcarské vile“ Václava Klause. Tehdejší předseda ODS televizi zažaluje o sto milionů korun. Prohra by byl Železného konec, a tak generální ředitel nabízí mimosoudní vyrovnání. Jeho podmínky dodnes neznáme, v praxi ovšem přinesly zásadní a trvalé přimknutí Železného Novy k ODS a jejímu předsedovi osobně.

Začíná fungovat nebezpečná pomoc za pomoc. Tedy: ODS a ČSSD (v té době spojené opoziční smlouvou) hájí výhradně zájmy Železného. Mění podle jeho přání mediální zákon, automaticky mu prodlužují vysílací smlouvu a kryjí ho i při největší události poté, co Železný ukradl Novu americkému investorovi (šéfové smluvního tandemu Klaus a Zeman to dokonce přišli s „generálním“ osobně zapít). Za to Nova obě strany velebí ve svých zpravodajských relacích a vysílá denunciační reportáže o jejich konkurentech, především Unii svobody a lidovcích.

Zdálo se, že toto souručenství nejde porazit. Na manipulované zprávy Novy se přece dívalo v průměru přes dva a půl milionu lidí alias voličů. Ale – a to byla významná zpráva o půvabu svobodné společnosti – k tomu zázraku došlo. Přes Železného „zpravodajskou“ masáž prohrála ODS v roce 2002 opět volby a v ČSSD se moci ujímá Vladimír Špidla, který nejen neopakuje opoziční smlouvu, ale ruší i politické krytí Nově.

Brzy nato se Nova kvůli špatnému hospodaření Železného dostává do finančních potíží. A co víc: výrokem mezinárodní arbitráže musí Česko zaplatit 10 miliard korun za to, že jeho úřady dovolily Železnému okrást amerického investora v Nově. Nový investor, PPF, se rozhodl Železného zbavit – jeho horšící se veřejná pověst už stanici táhla dolů. Ještě předtím však Železný využil televizní obrazovku k bezprecedentní předvolební kampani za své zvolení do Senátu. Podařilo se mu to.

S jeho odchodem vzniká zcela jiná Nova. Dnešní manažeři už chtějí primárně vydělávat peníze na komerční televizi, a nikoli získávat politický vliv. Ba naopak. Televize ruší kontroverzní diskusní pořady, stejně tak škrtá i investigativní pořady, zpravodajská relace Televizní noviny je politicky naprosto neutrální. Ve srovnání s Železného časy je to sice lepší, ale opačný extrém také není ideální. Vzhledem k tomu, že máme pouze tři celoplošné a vlivné televize, hodila by se konkurence ve zpravodajství a publicistice jako sůl.

Vyprahlá společnost

Nova ale neměnila Česko jen tím, že kazila podnikatelský kredit a pěstovala umění politicky motivované manipulace. Nova měnila i mediální svět a kulturu. Vždyť to byla první tuzemská skutečně komerční televize se seriály, erotikou, velkofilmy či zábavou.

Společnosti vyprahlé z dob komunistického kasárenského půstu nabídla lesklou a třpytivou podívanou. Na jednu stranu to bylo přínosné osvěžení, ale zároveň to vedlo k nárůstu infantilních pořadů, které pak v touze po „sledovanosti“ kopíroval i veřejnoprávní kanál.

Větší dopad než přihlouplé show měla „novácká“ forma zpravodajství – krátké šoty přesně v duchu úvodního „taxikářského“ proroctví Jana Vávry. Banality nacpané do několika vteřin, kde se více prostoru dává srážce aut než jednání o vstupu Česka do Evropské unie.

Veřejnoprávní televize nedokázala dlouho odolávat tlaku a přizpůsobila se. Nevěnovala se sice až takovým banalitám, ale čas na jednu reportáž se podstatně zkrátil, takže divák i tady dostává spíše jednotlivé výkřiky než obraz světa v souvislostech. Úspěch této „infozábavy“ pak zlákal na stejnou cestu i zdejší tištěná média.

Slovenská cesta

Když se hodnotí Nova a její historie, občas zaznívá, že to nešlo jinak. Že byznys je byznys a komerce se prostě musela projevit takhle negativně. To ale není pravda. Ukazuje to příklad sousedního Slovenska. I tam, nedlouho po Nově, vznikla komerční televize a dokonce se stejným zahraničním investorem – Markíza.

Její odlišnost od Novy dlouho bila do očí. Sice také dávala jednoduché seriály a filmy, ale hrála například i Hamleta. To Železný, když jednou jeho stanice odehrála Shakespeara, vystoupil na obrazovce a osobně se divákům za tento nehorázný útok na jejich mozkové buňky omluvil. Navíc Markíza fungovala na Slovensku za nejhorších mečiarovských časů jako poslední zdroj nezávislého a kvalitního zpravodajství. Tedy opak Novy.

Díky

Přes to všechno nám Nova dala mnoho dobrého. Varovala nás, že díky mediální moci může kdejaký avanturista získat podporu k vítězství ve volbách. Varovala nás, že když se ohýbají zákony a ruší kontrolní instituce, tak to dopadne jedině špatně. V našem případě to dokonce máme oceněné pokutou deseti miliard. Pokud platí, že se lidé učí z chyb, tak tedy velké díky, Novo, a dalších patnáct let!