Na prahu zániku

Minerálka Mattoni patří mezi zářivé úspěchy porevolučních let. Místo, kde se tento dokonalý produkt stáčí, lemuje zdevastovaná kolonáda a okolí drtí těžké kamiony. A místní řeší, jakou mají byznysmeni odpovědnost za místo, díky němuž se jim tak skvěle daří.

Třetinková zelená lahev jako by byla všude. V hotelech se prodává po padesáti korunách a za polovinu jde na odbyt v barech a klubech. A podobné to je s variantou v plastu. Existuje jen několik dalších tuzemských značek, u nichž se tak dokonale podařilo obnovit původní lesk. Za komunistů byla „mattonka“ obyčejná minerálka – dnes je symbolem zdraví, přírodní čistoty a luxusu. Z televize se to valí pomalu v každém reklamním bloku, na zasedáních Evropské unie mattonku popíjejí politici a úředníci ze všech koutů Evropy. A když si chce někdo v restauraci objednat vodu, obyčejně si rovnou řekne „o mattonku“. Ostatní minerálky jsou v pozadí – Češi prostě uvěřili, že čistá přírodní voda rovná se Mattoni.

Návštěva místa, kde tato matka minerálek vzniká, ale vzbuzuje úplně jiný dojem. Lázně a stáčírny v Kyselce u Karlových Varů, které nechal v devatenáctém století zbudovat původní majitel, úspěšný obchodník Heinrich Mattoni, jsou dnes jen krok od definitivní zkázy. Hned vedle přitom hučí moderní stáčecí hala, odkud denně vyvážejí desítky kamionů minerálku do celého světa. Současní majitelé…