Editorial

Řada čtenářů posílá do Respektu otázku, jestli bychom postupovali jako časopis Reflex, který dal na obálku Davida Ratha vyobrazeného jako Hitler. Nepostupovali.

Důvodů je celá řada, například mezi Respektem a Reflexem je důležitý rozdíl v tom, že zatímco oni jsou společenský časopis, my jsme zpravodajský týdeník. I když i my pracujeme občas s nadsázkou, oni mají volnější ruce.

Nejdůležitější ale je, že přirovnání Ratha k Hitlerovi vůbec nesedí. Socialistický poslanec a hejtman zatáhl do politiky praktiky, které jsou nechutné a nemají tam být: uráží ženy, vypráví lascivní vtipy, je emotivní, zastrašuje své podřízené a navíc je to populista. Jeho politika je zkrátka chybná, a také jsme jej za to mnohokrát, naposledy třeba v minulém čísle, kritizovali.

Přes to všechno a přes jeho nemístný odkaz na Hitlerovu sociální politiku však nelze říct, že by se Hitlerovi byť jen blížil. Jestliže se nám nelíbí zneužívání odkazů na totalitní minulost ze strany politiků, nemůže se nám líbit ani podobné chování médií. Nicméně David Rath by měl zapomenout na žalobu Reflexu a spíše se zamyslet nad pořekadlem, že kdo s čím zachází, tím také schází.

Pokud jde o číslo, které držíte v rukou, rozhodně vám doporučuji náš text (str. 16–19) o údolí, kde se stáčí minerálka Mattoni. Je totiž těžké pochopit, proč tak krásný areál někdejších lázní chátrá, když vedle něj proudí jedna z nejžádanějších českých minerálek. Pokud se něco brzy nepodnikne, lázně čeká demoliční výměr.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY