Velká hra o Paroubka

Vláda otevřela cestu k přímé volbě prezidenta. Opozici se to nelíbí. Už v těchto dvou větách je skryté překvapení. Vždyť ve vládě je ODS, která byla vždy proti přímému hlasování, a v opozici je ČSSD, jež hlásala, že je zase rozhodně pro. Co se to tedy děje?

Vláda se rozhodla, že nepředloží sněmovně zákon o způsobu volby, ale že nejdříve nadnese návrh na změnu ústavy. Bez ní totiž přímá volba není možná. ČSSD ale říká: Jsme proti, nejdříve musíme schválit způsob volby, a až pak měňme ústavu. Zní to jako banální procedurální přestřelka, ale není tomu tak. Logika by hlásala, když jsou všechny strany pro přímou volbu, tak se musejí dohodnout. Jenže je to jen veřejné proklamování, protože to chtějí slyšet voliči. Zájmy stran mohou být někde zcela jinde.

Kam to vede, můžeme ideálně vidět na pokusech o zmenšení imunity zákonodárců. Všichni politici říkají, že jsou kategoricky pro, ale tu se jim nelíbí tenhle paragraf, ondy zase tento. A tak padá jeden návrh za druhým pod stůl, zatímco se politici dušují, že až bude kvalitní návrh zákona, určitě pro něj zvednou ruku.

Proč by ale měl Jiří Paroubek změnit názor na přímou volbu prezidenta? Je to podobné, jako když změnil názor na přímou volbu šéfa ČSSD, což byl návrh, který prosadil a pak zase zavrhl. Jde o jistotu.

Jiří Paroubek se netají tím, že by se rád jednou stal hlavou státu. A ačkoli patří v zemi mezi populární politiky (kolem 45 procent lidí jej hodnotí kladně), tak…