Valčík s Palestinci

Na hřišti je veselo. Školáci se honí, perou a předvádějí reportérům. Jeden z nich roztáčí řetízkový kolotoč natřený v barvách palestinské vlajky a jeho dva kamarádi pak na dřevěných sedačkách sviští dokola vzduchem.

Při každé otáčce vidí celé prostranství před vstupem do uprchlického tábora Šatíla, na kterém Palestinci svým dětem kolotoč postavili. Stojí tu památník s fotografiemi Jásira Arafata a Saddáma Husajna, je z prken, na nichž jsou přibité květiny. Na zapnutí čeká pestrými barvami natřené, malé plechové ruské kolo. V prvním patře rozbombardovaného domu vedle hřiště se pase stádo ovcí. A děti z kolotoče vidí i úzký vstup ve zdi, který otvírá cestu do tábora, kde dnes na jednom kilometru čtverečním bydlí přes dvanáct tisíc palestinských uprchlíků a několik stovek chudých Libanonců.

V září 1982, uprostřed patnáctileté libanonské občanské války, zde křesťanské milice během třídenního masakru povraždily 400 až 3500 Palestinců; přesné číslo nikdo nikdy nezjistí, nejčastěji se ale píše o zhruba dvou tisících mrtvých mužů, žen a dětí. Byla to pomsta za vraždu jejich vůdce, prezidenta Bašíra Džamaíla.

Oběti

Masakr v táborech Sabra a Šatíla se letos připomněl návštěvníkům kin a čtenářům novin díky animovanému filmu Valčík s Bašírem, oceněnému mimo jiné Zlatým glóbem. Jeho autor, v roce 1982 voják izraelské armády, Ari Folman v něm z…