Nechtěl jsem umřít
V současných konfliktech se prakticky stírá rozdíl mezi civilistou a vojákem, a tak podíl civilních obětí rychle roste. Podle šéfky českého UNICEF Pavly Gomba se podíl civilních obětí za posledních sto let zvýšil mnohonásobně: z pěti procent na počátku 20. století přes patnáct procent během první světové války na nynějších devadesát procent. Téměř polovinu tvoří nejzranitelnější část populace – děti. Nejsou přitom náhodným, ale často zcela záměrným cílem.
„Když přišli vojáci do naší vesnice, zeptali se mého sedmnáctiletého bratra, jestli je připravený dát se k milici. Řekl ne a oni ho střelili do hlavy. Potom se zeptali mě. Bylo mi třináct, ale co jsem měl dělat? Nechtěl jsem umřít.“ Otřesný příběh, který vyprávěl britské BBC chlapec Ndungutsa z východní části Demokratické republiky Kongo, není v řadě zemí světa nijak výjimečný. Válečné konflikty ovlivňují osudy milionů dětí: spousta jich přijde o život, další ztratí rodiče a domov, statisíce jich je zneužíváno ke službě v armádě nebo milicích.
Krutou daň si vybírají také přírodní katastrofy. V roce 2004 zabila vlna tsunami patnáctileté Nishanthini a jejím šesti sourozencům z oblasti Batticaloa na východě Srí Lanky oba rodiče. Ujal se jich strýc, který během katastrofy přišel o svoji rodinu. Starost o děti ale nezvládal, proto je dal každé zvlášť do péče různým lidem, většinou vzdáleným příbuzným, Nishanthini musela do sirotčince. Děti však měly štěstí v neštěstí: díky organizaci UNICEF se je podařilo dát dohromady a najít pro ně pěstounskou rodinu.
Zabít „malé krysy“
Šťastný konec druhého příběhu není v žádném případě pravidlem. Počet dětí postižených různými tragédiemi se odhaduje na miliony. Od konce studené války se na téměř padesáti místech světa odehrály nebo stále trvají ozbrojené konflikty, z nichž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
