Krize z přepychu

Současná ekonomická krize je pomalý, plně naložený vlak přijíždějící odkudsi zdaleka, který pozvolna překračuje naše hranice. Jeho brzdná dráha je dlouhá a víme, že nás nemine, i když s ním nemáme mnoho společného. Prostě k nám vedou koleje.

Podstatným rysem této krize není chudoba, ale dostatek a možná i přepych. Krize nevznikla v žádné hladové, chudé textilce, ale mezi poměrně bohatými lidmi s jedním domem a dvěma automobily. Ti věřili, že automaticky mají nárok, aby žili dobře, a to pokud možno ihned. Této náladě ve společnosti vyšli populisticky vstříc ekonomové a bankéři, tedy lidé, kteří většinou při ekonomickém růstu říkají: „nakupujte, investujte, utrácejte – dlouhodobě nemůžete prodělat“ a při ekonomickém poklesu suše podotknou: „to jste nevěděli, že existují ekonomické cykly?“.

Když přemýšlím, proč takto ohlupovali veřejnost (kromě toho, že si tuto ideologii lidé sami přáli), říkám si, že chtěli mít prestiž a moc těch, kteří udávají tón a ovládají společnost. Říkali to tak dlouho, až sami sobě uvěřili a podlehli autohypnóze. V podstatě to děláme všichni, ale neřídíme přitom kolosy s ročním obratem deseti Českých republik.

Hlavním původcem krize je však něco mnohem subtilnějšího – nálada ve společnosti. Jakým způsobem se Amerika a Evropa během 20. století staly tahouny světa, jak dokázaly po dvou světových válkách vytvořit…