Chtíč z močálu

První film, natočený celý v jazyce australských domorodců, začíná vtipem, naznačujícím odlišnosti ve vnímání a vyprávění příběhů mezi kulturami: „Kdysi dávno ve vzdálené zemi,“ deklamuje charismatický hlas mimo obraz, zatímco kamera se kochá jízdou nad nedozírným podmáčeným lesem. „Ne, takhle to není. Dělám si legraci. Prostě vám budu vyprávět příběh.“ Slova patří nepřítomnému vypravěči, kterého ve filmu Deset kánoí (2006) ztvárňuje David Gulpilil.

Je to největší austrálská filmová hvězda, jejíž kariéra začala před téměř čtyřiceti lety v mysteriózní poetické meditaci Walkabout (1971) Nicolase Roega a kterou jste naposled mohli vidět jako Krále George v Luhrmanově megaspektáklu Austrálie. Gulpilil prý na režiséra Rolfa de Heera dlouho naléhal, aby natočil příběh založený na ústních mýtech, předávaných po generace mezi lidmi z jeho kmene. Setkali se při natáčení Heerova filmu Tracker (2000) a tvůrce nizozemského původu se nakonec nechal přesvědčit. Tanečník z kmene Yolngu prožil dětství v buši bez jakýchkoli civilizačních vlivů. Ve spolupráci s de Heerem a dalším spolurežisérem Peterem Djigirrem chtěl do filmu dostat atmosféru fotografií přírodních obyvatel, které ve třicátých letech v neprozkoumaných zákoutích Severního teritoria pořídil antropolog Donald Thomson.

…