Alberto Manguel a jeho milostné vyznání knihám a literatuře
Když je Alberto Manguel osloven jako spisovatel, začne se bránit, že to slovo se k němu nehodí. U autora desítek knih, mezi nimiž jsou i tři oceňované prózy, je to zvláštní. On však tvrdí, že nepíše z neovladatelné potřeby či vnuknutí shůry, ale proto, že je především čtenářem. Vášnivý prožitek čtení je také hlavním tématem jeho psaní a český čtenář dostává do rukou po dvou jeho knihách Dějiny čtení a Čtení obrazů: o čem přemýšlíme, když se díváme na umění? knihu třetí: Knihovna v noci.
Knihy jako stálý domov
Manguel měl jako šestnáctiletý kluk iniciační zážitek, o kterém často vypráví. Pracoval v anglicko-německém knihkupectví Pygmalion v Buenos Aires, kde se seznámil s argentinským – tehdy už téměř slepým – spisovatelem Jorgem Luisem Borgesem. Ten mu řekl, že potřebuje někoho, kdo by mu předčítal, protože jeho matka už je stará a rychle se unaví. Manguel pak po čtyři roky docházel do jeho bytu, aby mu četl z Kiplinga, Stevensona, Henryho Jamese, Heina… a poslouchal přitom Borgesovy „nevtíravě erudované, velmi zábavné, někdy kruté a téměř vždy nepostradatelné poznámky“. Cítil se prý při tom jako unikátní vlastník pečlivě komentované edice,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu