Za revolucí do Rumunska

Jak jsem se stal reportérem

Seděli jsme v redakci před starou televizí a sledovali první zprávy z právě začínající rumunské revoluce: ve městě Temešváru se tanky valí ulicí, kulomety střílejí do bezbranných demonstrantů, na dlažbě zůstávají ležet stovky mrtvých a raněných. Byl 18. prosinec revolučního roku 1989 a v Rumunsku se v jako poslední komunistické zemi v Evropě daly věci do pohybu. V tehdejší redakci Informačního servisu – předchůdci o pár měsíců později vzniklého Respektu – jsme rumunské novinky sledovali s napětím: možná se nám něco podobného vyhnulo před pouhými pár týdny jen zázrakem.

Dobrodružství pokračuje

V Praze už tou dobou život vypadal nadějně. Od osudného 17. listopadu uběhl celý měsíc a i přes řadu obav už bylo všem jasné, že v Československu komunistický režim zřejmě skončil. Političtí vězni se vraceli domů, měli jsme za sebou generální stávku, vznikla nová vláda a čekalo se na zvolení nové, nekomunistické hlavy státu.

A revoluční nejisté poměry se začaly pomalu měnit i v redakci Informačního servisu. Prozatímní sídlo redakce v galerii U Řečických vystřídaly úředně přidělené prostory velkého opuštěného bytu v Bolzanově ulici nedaleko Hlavního nádraží. Z původní skupiny…