Vyděšený magnát

Útok na Silvia Berlusconiho otevřel v Itálii debatu o možnostech smíření

Itálie se ráda dělí na nesmiřitelné tábory. Není-li čemu fandit, je to nuda.
A teď se spolu začneme bavit.

Když se italský premiér Silvio Berlusconi vracel minulý čtvrtek po pobytu v nemocnici do své rezidence v Arcore, kde ho vítal dlouhý špalír stoupenců, prohlásil, že pokud se ve společnosti „změní tóny, moje bolest nebyla zbytečná“. Zlomené dva zuby, přeražený nos a natržený ret Berlusconiho po útoku vyšinutého Massima Tartaglii jistě bolí. Itálie má však bolavých míst, jejichž léčba potrvá léta, mnohem více a samotný Berlusconi je jedním z nich.

Není vyloučeno, že fyzický útok na italského premiéra může mít i pozitivní dopad. Pohled na krvácejícího magnáta s vyděšenýma očima byl pro Italy novinkou, neboť doposud ho znali jen jako neohroženého suveréna. Je možné, že se nad ním slitovalo i mnoho lidí z řad opozice, kteří mu jindy nemohou přijít na jméno. Když opadly první emoce, začalo se v zemi mluvit o tom, že napjatou atmosféru je třeba uklidnit, používat méně ostrý jazyk a nehledat jako obvykle toho, kdo „první začal“.

Silové řešení

Bude však opět záležet především na Berlusconim, jak se svým zraněním politicky naloží. S…