Ostrá hranice stínu

Súdán je milý a přátelský, a přesto je zde vydán zatykač na prezidenta za genocidu a ve dvou oblastech se stále bojuje

V listopadu 2009 jsem se vrátil ze Súdánu z geologické a archeologické expedice, která měla za úkol ověřit archeologické lokality v málo známé oblasti 6. nilského kataraktu a odebrat profily nilskými sedimenty, jež ukazují jeho klimatickou historii. Katarakt jsou vlastně peřeje, kde se voda prodírá mezi kamenitými ostrovy. Ty se hodí ke stavbě chrámů i pevností, takže na všech šesti nilských kataraktech cítíme charakter a historii země víc než v okolních rovinách.

Před námi se postupně vynořoval nečekaný a dosud nepopsaný obraz celé sítě zmizelých terasových vesnic, pozorovatelen nad řekou a starých cest vedoucích k pohřebištím na vrcholech kopců. Nejsou zde ani chrámy, ani paláce, ale prostá zaniklá kulturní krajina. Dojem plynoucího času umocňuje samotný tok Nilu, jako by řeka i poušť nesly stejné poselství o věcech, které se nikdy nevrátí.

K archeologickým nálezům se vrátíme někdy později, až budeme přesněji znát stáří nasbíraných nálezů, ale teď mi jde o zachycení dojmů a atmosféry súdánské společnosti z pohledu naší zkušenosti světa. Můžeme vycházet z jinak běžného starého perského příměru o tom, že duši světa jsou nastavována…