Máme otevřeno

Petr Korč vydupal ze země dům, který spojuje celé město

Herna, zboží z Asie, pizzerie, herna. Stále stejné podniky se vinou českými maloměsty s někdy až smrtící pravidelností. V severomoravském Frýdku-Místku tuto uniformitu v jednom bodě přerušuje Dům Pod Svícnem, v jehož útrobách nechybí antikvariát, kavárna s trafikou, klubová hospoda, vegetariánská restaurace ani prostor pro výstavy. Pro Brňáka či Pražáka to není žádný zázrak, ale místní tady vidí zásadní kulturní centrum. Tím spíš, že dům, orámovaný posledními zbytky frýdecké historické zástavby, byl ještě před deseti lety na spadnutí. V ruině s břízolitovou omítkou, panelákovými okny a propadlým stropem jen málokdo tušil více než stoletý měšťanský dům. Petr Korč (33) měl ale po návratu ze studií ekonomie v Praze jasno – toto místo mu splní hned několik životních snů.

Úplněk a svícen

„Věděl jsem, že Praha není pro mě. Chtěl jsem zpátky, ale ne úplně zpátky,“

vzpomíná na své začátky pan domácí Korč. Koupě domu a nejnutnější opravy mohly být uskutečněny díky rodinným úsporám, výdělku ze dvou dlouhodobých brigád v USA a entuziasmu, kterým Korč nakazil rodinu i přátele.

„Chtěl jsem být architektem, ale kvůli oční vadě mi to lékařka nedoporučila. Teď jsem jim na chvíli mohl být,“

vypráví o odkrývání původních cihlových kleneb, navrhování antikvariátního pultu, i zbytků původní frýdecké oblázkové cesty objevené ve sklepě.

Tam, kde se nedostávalo vlastních nápadů, pomohli přátelé. Architekt David Vávra jen v rychlosti naskicoval prostorové řešení dnešního klubu – spadlý strop mezi patry znovu nestavět, jen točité schodiště na zastřešenou pavlač. Petr Korč zároveň stále pátral v historii, doufal, že narazí na původní jméno či číslo domu. Dál než k roku 1889 ale záznamy ve frýdeckém archivu nesahaly.

Název měl respektovat minulost domu i být metaforou pro jeho nový současný život. „Seděl jsem po práci na střeše, koukal na úplněk a najednou mě to napadlo – pod svícnem,“ usmívá se spokojeně ještě dnes nad svým nápadem. Jeho představu pak zhmotnil v domovní znamení kamarád keramik, jehož mozaiky dotvářejí i atmosféru antikvariátu.

V roce 2001 tak mohli být otevřeny první dvě přízemní místnosti zasvěcené knihám, novinám a časopisům. Při této příležitosti si vzal slovo otec pana Korče, od počátku skeptický k plánům svého syna, a složil mu poklonu. „Táta si představoval spíše prostory pro svou advokátní kancelář a zbývající místnost pronajmout jako lékárnu. Ale nakonec se s tím smířil,“ popisuje. Po kavárně s trafikou a antikvariátu, následoval klub, vegetariánská restaurace a dva byty pro pana Korče s přítelkyní a sestřinu rodinu.

Díky různorodé nabídce láká dům pestrou škálu hostů. V čase oběda se úředníci z nedalekého magistrátu střídají s maminkami s dětmi, vegeteriánská restaurace je totiž jediný nekuřácký podnik ve městě. Do klubu vybaveného bazarovým nábytkem, jehož kulečníková místnost je zároveň výstavním prostorem právě probíhajícího Salonu na téma Chvění, dochází první teenageři.

Maminka paní kavárnice Golíkové připravuje další „presko s mléčkem“ a hlásí mladému muži, že má štěstí, protože na pultě leží poslední výtisk jeho oblíbených novin. Její dcera a nadřízená v jedné osobě přichází po druhé hodině, „odpočinout“ si od práce personalistky ve stavební firmě obsluhováním hostů. „Když dcera začala studovat hotelovou školu, hrozně jsem jí záviděla,“ říká pobaveně, „a od té doby si snila o nějakém menším podniku.“ Sen se stal skutečností ve chvíli, když šli na jaře s manželem do klubu na pivo a na dveřích kavárny zahlédla inzerát pátrající po někom, kdo by si chtěl kavárnu pronajmout.

Vedle v antikvariátu rozjíždí pro změnu matka pana Korče diskusi se zákazníkem na téma frýdeckých radních a vzpomíná se opět i nenáviděná budova supermarketu nalepená necitlivě na historické centrum. Petice proti ní se chodila podepisovat právě pod Svícen (dobrovolníci sice sebrali 8000 podpisů, ale stavbu se jim už zastavit nepodařilo).

„Kdysi jsem uvažoval o vstupu do komunální politiky. Dnes už vím, že je pro mě lepší měnit věci zvenku. Nehrozí tak, že vás to semele,“ zamýšlí se pan Korč. A změnit atmosféru minimálně ve Frýdku-Místku se mu s jeho přáteli daří – letos už popáté proběhla přehlídka frýdecko-místeckých kapel Sweetsen fest, vstupné bylo tradičně dobrovolné a putovalo na účet charity. Kino Vlast, jež se každé pondělí a úterý stává filmovým klubem, má centrálu také pod Svícnem. A pan Korč doufá, že se mu jej brzy podaří digitalizovat. Coby šéf Asociace českých filmových klubů ví, že nemít ji znamená darovat návštěvníky multikinům.

Předvánoční čas je v Domě pod Svícnem dobou gulášového posezení, kdy se sejdou všichni minulí i současní provozovatelé a ti, kdo pomáhali se stavbou. Právě teď naplňuje plechová tabulka u vchodu sdělující informaci, že „dům je ve společné péči“, svůj skutečný smysl.

Autorka je spolupracovnicí redakce.