Lekce Kodaň

Světoví státníci zjistili, že jednat je dřina. Nic jiného ale nemají po ruce

Ještě v posledních hodinách světového klimatického summitu v Kodani (kdy šel Respekt do tisku) nebylo jasné, zda konference skončí naprostým krachem, nebo opatrnou dohodou. Ta by sice nebyla právně závazná, nutně by musela vyrůst na minovém poli nedořešených problémů, aspoň by ale ukázala vůli světového společenství se změně klimatu bránit.

Průběh konference přinejmenším ukázal několik důležitých věcí, z nichž se svět může poučit. Politici se měli do hry razantně vložit už dávno, ne až v posledních hodinách kodaňského summitu. Místo toho přihlíželi, jak problémy celé roky narůstají, nechali na vyjednavačích, aby se dohadovali o dílčích podrobnostech, aniž by se někdo snažil vyřešit hluboké rozpory mezi státy, diktované odlišnými zájmy. Vyjednavači sice dokázali zkrátit nejdůležitější text, který se měl stát výstupem konference, ze stovek stran na pouhých šest. Jenže tenhle „výcuc“ byl tak neurčitý, že s ním nakonec nešlo pracovat.

Jednání se kvůli tomu mnohokrát zastavila, pokusy dánských hostitelů vložit se do hry s předem připravenými dokumenty a vyjednávacími strategiemi zkrachovaly. Dánský premiér Lars Løkke Rasmussen očekával od ministryně životního prostředí své vlády Connie Hedegaardové, že mu nejpozději ve středu předá hotové vyjednávací texty, a ta se o to ze…