Dylan s rolničkami

Z nově oblečených vřelých vánočních tanečků srší čistá radost

Noční můra devíti dětí z deseti je, že na ně u vánočního stromečku čeká starý chlápek s hlasem, ze kterého více než láska s něhou táhne alkohol a cigára (pokud to ovšem nebude jejich dědeček). Deska vánočních koled Boba Dylana Christmas In The Heart je v tomto ohledu docela dobrá příležitost, aby se děti dozvěděly, že Ježíšek neexistuje.

Nejsou to Dylanovy písničky, ale znějí tak: pokud si tedy dokážete připustit možnost, že na desce Boba Dylana mohou cinkat rolničky, sbory zpívat ratolesti a z celkové atmosféry proudit kalorie dobré nálady. Zajímavější, než jak ty písničky zní – v interpretaci žánru vánočních koled se radikální odbočky nepovolují ani Bobu Dylanovi –, je ovšem otázka, co jimi Dylan vlastně sleduje. Svoje ego tentokrát nechal spát. Více, než že by chtěl něco přeskupovat, obměňovat, dodávat nové významy, se na albu klaní.

Nedotknutelný
Bob Dylan se o svolení nemusí ptát nikoho, ať už jde o cokoli. Na scéně má totiž takové postavení, že pokud něco vydá, pravidelně si dělají čas k poslechu úplně všichni: staří a mladí fanoušci, i ti, kdo jdou většinou ortodoxně jen po nových věcech. Ne protože je to Bob Dylan – největší, nejdůležitější, nejvlivnější písničkář planety, ale protože je ve formě. Na něj ani v kontextu…