Dopisy

Na válečné stezce
Respekt 51/09
Myslíte, že by bylo možné trochu oživit pořádek a jednoznačnost v českých záporech? Třeba tím, že coby negace věty „Morales jenom znárodňoval“ by se použila jednoznačná konstrukce „Morales nejenom znárodňoval“, a nikoli víceznačná konstrukce „Morales jenom neznárodňoval“, která připouští, že „M. dělal všecko ostatní, jenom neznárodňoval“.
Všecky vás moc hezky zdravím a držím palce ve vaší práci.
Jan Obdržálek

Sametový mýtus
Dopisy
Respekt 48,49/09
Esej pana Kišše byl v každém případě obsažný, neotřelý a hlavně podle mého „laického“ soudu pravdivý, situaci vidí ve složitějších souvislostech, a je proto podnětem k dalším úvahám.
Mnoho jeho postřehů souzní s mým vnímáním reality v ČR a doufám, že nejsem sama. Rozhodně se text vymykal téměř všem „listopadovým“ studiím. V čísle 49 jste zveřejnili, samozřejmě podle pravidla vyváženosti, nesouhlasnou reakci čtenáře. Ovšem jeho slova, která uvedený esej komentují, jsou, ať jakkoli spravedlivě rozhořčená, plná polopravd, frází, floskulí a zjednodušených pohledů na skutečnost. Plochost této reakce je patrná od začátku do konce včetně zvolání v závěru („svět je světem, kde stojí za to žít“).
Čtenář z Brna má samozřejmě právo na svůj názor, ale z celého dopisu je patrné rozhořčení člověka, kterému právě někdo tzv. šlápl na kuří oko. A zde mám právo na svůj názor též já – listopad ‛89 je cosi stojícího na piedestalu novodobých dějin. Pozor na tyto piedestaly – mohlo by se lehce stát, že budeme pozvolna a znovu utvářet nekritizovatelné oblasti, pojmy, skutečnosti. Na rozdíl od čtenáře z Brna, kterého irituje černý pohled na svět, mě irituje jeho prázdná polemika, která nechce vnímat podstatná fakta z článku, do něhož se tak vehementně opírá, například že konzumerismus současné společnosti je neoddiskutovatelný a že jsme zvonili klíči i proto, že výměnný systém socialistického státu – totiž za „plné korýtko držet ústa a krok“ – se kdesi tak nějak zadrhl.
Ještě jednou děkuji za podnětný a zajímavý text pana Kišše, svůj účel, myslím, splnil, ale ještě lepší by bylo, kdyby jej teprve plnit začal. To, že se například naše krajina stává velkou parcelou a montovnou, pozoruji s hrůzou už nejméně deset let, konečně se o tom začíná psát.
T. Vroblová, Plzeň

RESPEKT / DESPEKT
Respekt 51/09
Redakce Respektu podpořila „zdviženým palcem“ zachování koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. Převzala přitom argumentaci některých politiků, že to zabrání posílení moci politiků nad oběma médii. Kéž by to bylo tak jednoduché!
Všichni víme, že složení rozhlasových a televizních rad prakticky kopíruje rozložení největších politických stran v Poslanecké sněmovně, a že tyto rady svůj politický vliv vykonávají zcela bezostyšně. Kromě toho existuje i přímý nátlak jednotlivých politiků na vedení ČRo nebo ČT, ať už formou různých dopisů nebo emisarů.
Takto uskutečňovaná moc politiků nad veřejnoprávními médii je mnohem účinnější a navíc před veřejností mnohem skrytější, než by to mohla dělat Poslanecká sněmovna při schvalování rozpočtu. Kromě toho i o výši koncesionářského poplatku rozhoduje Poslanecká sněmovna a zůstává jí tak možnost jistého tlaku na média. Politici tak mají bohužel už dnes dostatek pák a možností, jak přizpůsobovat chování veřejnoprávních médií obrazu svému.
Každoroční schvalování rozpočtu ČRo a ČT Poslaneckou sněmovnou by mohlo být účinnějším veřejným testem kvality jejich služby než jsou jednání rozhlasových a televizních rad, „sbratřených“ s managementem médií, především pak ČT. Za hlasováním Senátu tak spíš než obavy z vlivu politiků vidím lobby vedení ČRo a ČT, jejich zaměstnanců a externích tvůrců pořadů, kteří se obávají, že by mohl někdo třeba jen přemýšlet o poměru mezi kvalitou a cenou služby veřejnoprávních médií, a dokonce od nich chtít, aby ji poskytovali v lepší kvalitě a za méně peněz.
Koncesionářské poplatky jsou reliktem minulosti a původně nebyly zamýšleny jako čínská zeď mezi politiky a médii. To jenom v dnešní době jim přisuzujeme takovou vskutku zázračnou moc. Historicky to byl prostě poplatek za využívanou službu těch, kdo měli rádio či později televizi. V době, kdy rozhlasové a televizní přijímače vlastní prakticky 100 % rodin, je stávající systém výběru koncesionářských poplatků ekonomickým nesmyslem. Pokud jde o mne, tak já rozhodnutí o jejich zachování dávám „palec dolů“.
Vlastimil Dominik