Život je tango

Říkal jí „ty kurvo!“, když do ní kopal. Své jediné loďce to říkal. Byla zeleně natřená a lak se místy odlupoval. Teklo do ní, do dna jí zatékalo jako do jeho života. Ještě jednou ji vztekle nakopl a pak si sedl opodál s lahví mizerného argentinského piva a pil. Na břehu ramene řeky Luján, kde se mu na ramena snášela komáří hejna a vysávala z něho všechnu sílu.

Někdy tam seděl celý den, díval se do kalné vody a tiše pil sám se sebou. Kořalku uměl pálit z kdečeho. Uměl i mangovici. Seděl a zpíjel se do němoty, dokud pro něj nepřijela další loďka a v ní žena a dcera. Obě se širokými rameny a svaly na rukou od veslování. „Cos to zas slavil?“ zeptala se jeho žena Liduška. „Osmadvacátý říjen, coby!“ ohradil se. „Osmadvacátýho října bylo před čtvrt rokem, ochlasto!“ zlobila se Liduška, ale jen tak na oko, protože Václav si zažil svý.

Václav byl legionář. Na Sibiři mu omrzaly nohy v zákopech a potom v Argentině ho z toho všeho dávného mrazu bolely klouby. Když se legionáři vrátili do Čech, zjistilo se, že Václav dobře nevidí, a tak nedostal jako jeho kamarádi vysněné a slíbené místo na dráze. „To bylo řečí, že jsme hrdinové vlasti!“ vztekal se. Zdraví a mládí bylo pryč, ale říkalo se, že za mořem, v Americe je to lepší. Půdy dost, jídla dost, strčíš do země klacek a do rána ti z něj vyroste strom. Tak se tam i s Liduškou, která by s ním šla třeba do pekla, vypravili.

Jenže to tak nebylo. Nic tak nebylo. Půda byla rozebraná, jídlo bylo za peníze jako všude a snad jen ty klacky vražené do země rychle rostly. Nejdřív pracoval ve fabrice a Liduška uklízela u bohatých, šetřili a jejich dcerka mohla chodit do školy k jeptiškám. Pak koupili pozemek ve spleti říčních kanálů ve městečku Tigre blízko Buenos Aires. Nejdřív taková chatka ze dřeva a kolem políčko a loďka. Prodávali mrkev a brambory. Dcera vystudovala na sekretářku a odešla do velkého města, jen ty svaly na rukou od veslování jí zůstaly.

Její dcera se mne na hodině češtiny pro české krajany zeptala: „Co znamená ,ty kurvo‘!?“ „Hm, nóóó…“ hledám odpověď, je mi jasné, že to říkal český tatínek, dědeček, nebo přinejlepším strýček. A pak mě něco napadne, jedna malá milosrdná lež. „To je něco takového, jako když si tady v Argentině ulevíte a řeknete, že život je tango. Je to takové vášnivé, ale zároveň smutné.“ Myslím, že mi nevěřila. Pak řekla: „No jo, život je tango, ale taky někdy kurva.“