Vláda na houbách

Nové vládní nařízení, které stanoví, jaké množství drogy může mít člověk u sebe, aniž by se dopouštěl trestného činu, vypadá na první pohled jako kýžené nastavení srozumitelných pravidel. Vždyť právě nejasná a vysmívaná definice trestnosti – „větší než malé množství“ – dosud vystavovala každého uživatele zakázaných látek libovůli policistů a soudců. Teď už člověk zkrátka bude vědět, že pět rostlin marihuany na zahrádce nebo čtyřicet lysohlávek v košíku jej za mříže nedostanou, další navíc už ano.

Jasná pravidla se hodí, jenže čerstvé nařízení Fischerova kabinetu, které začne platit od ledna, bohužel jedním dechem sděluje ještě jednu informaci: česká protidrogová politika se nedokáže zbavit nesmyslných stereotypů, které nemají s reálnými problémy nic společného. Vláda minulý týden jednala jen o držení rostlinných drog (chemické jako heroin přijdou na řadu za týden) a v rámci upřesňování tolerovaných množství, které oddělují přestupek od trestného činu, vypracovala nový, přesnější seznam zakázaných rostlin. Najdeme na něm americké meskalinové kaktusy, české lysohlávky, kokainovník nebo travinu chrástici rákosovitou, obsahující halucinogenní látku DMT. Je to poměrně bizarní soupis – společenské a zdravotní problémy, které tyto rostlinné drogy v Česku působí, jsou naprosto minimální, pokud vůbec nějaké. Jedinou výjimku představuje marihuana, ale i její rizika jsou podle expertů menší než u legálního alkoholu.

Vláda vlastně říká: jakákoli rostlina měnící lidské vědomí je z podstaty špatná a my ji zakážeme. Jde o krystalický předsudek, kterému už snad nevěří ani premiér Fischer sám – jen pár dní po přijetí nařízení osobně předával vládní cenu za nejlepší internetovou stránku muži, který navzdory problémům s policií vyrábí a prodává léčivé produkty z marihuany. Přesto politici nesmyslně zpřísňují paragrafy, které mohou v důsledku kriminalizovat více nevinných lidí. Pravidelným kuřákům marihuany nebo uživatelům lysohlávek tolerované množství, které vláda nyní schválila, prostě nebude stačit.

Myšlenka, že jakákoli droga je z podstaty zlá a nebezpečná, spustila v druhé polovině 20. století kolotoč represe a zavedla svět do neřešitelné spirály násilí a utrpení – plné márnice mrtvých z mexické drogové války jsou aktuálním výsledkem. Svět se zatím bojí zásadnější změny zaběhaného systému, v tom není česká politika výjimkou. Dekriminalizovat držení minimálně rostlinných drog pro vlastní potřebu je však krok, který neskrývá takřka žádné riziko, protože trestnost dnes neřeší žádný reálný problém a beztak si ji vymohla policie jen proto, aby měla jednodušší práci.