Přízrak novodobé eugeniky

Objevy molekulární genetiky vyvracejí koncept rasismu, ale vyvolávají nové otázky 

 
Napřed ta dobrá zpráva. Projekt lidského genomu bezpečně prokázal, že všichni lidé na Zemi jsou si geneticky mnohem příbuznější, než se čekalo. Dnes je téměř jisté, že všichni pocházíme z Afriky, jsme potomky jedné velmi malé populace, která zde žila před asi 150 tisíci lety, a jsme geneticky skoro stejní. Současní lidoopi jsou mezi sebou navzájem mnohem odlišnější. Skupina goril z jedné hory jedné lokality v Africe je geneticky mezi sebou méně příbuzná než šest miliard lidí na Zemi, u šimpanzů je variabilita ještě vyšší. U lidí je mezi matkou a dcerou rozdílnost 1,5 milionu bází DNA, ale rozdílnost mezi naprosto nepříbuznými ženami, třeba Evropankou a původní obyvatelkou Austrálie, je jen tři miliony bází.

Lidé dobré vůle si oddychli, protože rasismus se ukázal jako biologicky naprosto neudržitelný.

Gen pro zločin

Jenomže věci se začaly trochu komplikovat. Genetici si uvědomili, že tak jako geny odpovídají za parametry našich těl, rysy tváře a třeba nemoci, jako je cystická fibróza, odpovídají i za naše behaviorální projevy, tedy za to, jak jednáme.

To, že černoši jsou díky genetické predispozici ve sprintu i maratonu rychlejší než běloši, bychom ještě přijali, ale co když existují i „geny pro“ šachy, paměť, inteligenci nebo pro…