Na návštěvě u výsadkářů, kteří pod Hindúkušem balí kufry
Ještě nedávno tu Tálibán veřejně popravoval své kritiky. Teď kolem bývalého olympijského stadionu v centru Kábulu kvete čilý obchod. Vystoupit a dát se s místními do řeči ale není možné. "Přitáhlo by to pozornost ostřelovačů,“ zakazuje novinářské návštěvě kontakt s venkovním světem ochranka. Pro pět stovek členů české vojenské mise v Afghánistánu je tohle riziko pracovní rutina. Oni sami se do českých zpráv dostávají zpravidla jen tehdy, když je někdo z nich zabitý nebo zraněný. V opačném směru je však zájem mnohem silnější. Vojáci s napětím sledují spory českých politiků o budoucnosti jejich mise i čerstvé kroky Obamova týmu za oceánem.
Dva světy
Voják s lehkým kulometem bedlivě sleduje každý metr naší cesty z kábulského letiště na českou vojenskou základnu na kraji města.
"Pozor, nalevo přibrzďuje podezřelá dodávka,“
křičí po pár set metrech do vysílačky přilepené na ruce. Řidič rychle šlape na plyn a bleskově ujíždí z rizikového místa.
Tálibáni před časem změnili taktiku. Kromě pravidelného ostřelování teď hodně používají auta naplněná výbušninami. Najíždějí na západní vozidla nebo je přistavují k budovám, v nichž sídlí mezinárodní organizace. "Tady zemřelo asi deset lidí,“ ukazuje průvodce cestou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu