Úkol pro ministra identity

Francouzští prefekti dostali od své vlády nový úkol: mají rozjet celonárodní debatu o identitě. K tomu obdrželi i směrnici, jak takovou debatu vést. Jsou tedy Francouzi krok před ostatními? Využívají historickou příležitost a po zvolení prvního evropského prezidenta zjišťují, co je evropská identita a jak ji Francie coby pilíř evropské integrace prožívá? Dávalo by to logiku i proto, že evropská historie či kultura nás možná spojuje víc než prostupné hranice, euro nebo bruselské instituce. Tak proč se o tom nebavit?

Celé je to ale jinak: ona francouzská celospolečenská debata se týká pouze francouzské národní identity a měla by se točit okolo otázky, co znamená být Francouz, nikoli Evropan. Diskuse iniciovaná ministrem imigrace a národní identity (ano, tak se to jmenuje) Érikem Bessonem oficiálně vypukla koncem listopadu a bude trvat až do února formou veřejných i mediálních debat organizovaných prefekturami všech departementů.

Proč má tedy Francie potřebu takovou debatu vést? Jak ochablo vnímání identity třeba od poslední prezidentské kampaně, kdy na struny nacionalismu zahráli i jiní kandidáti než v tomto směru klasický Le Pen? Hlavní kandidátka levice Ségolène Royalová tehdy tvrdila, že každý Francouz by měl mít doma státní vlajku a vyvěšovat ji při výročích a školáci že by měli ráno zahajovat Marseillaisou. Nebo její hlavní protivník, jenž slíbil a poté coby prezident realizoval funkci ministra pro imigraci a národní identitu.

Od té doby přitom Francie nezažila žádnou velkou vnitřní či mezinárodní blamáž, frustraci. Neochromila ji dlouhodobá stávka ani nepokoje na předměstích. Příchod imigrantů omezily přísnější zákony. Země se kvůli finanční krizi sice víc zadlužila, ale všechny ekonomické potíže zvládá bez větších sociálních důsledků. V živé paměti je vzpomínka na sebevědomé a aktivní francouzské předsednictví EU. Dramatický propad prodeje nezaznamenaly ani proslulé francouzské výrobky. Francie stále platí za turisticky nejnavštěvovanější zemi světa.

Sarkozyho vláda říká, že národ se za půl století masivního přistěhovalectví proměnil, a je tedy potřeba probrat, co znamená být Francouz. (Ostatně sám Sarkozy to musí vědět, jeho otec je Maďar, matka Řekyně.) Podle francouzských médií jde o snahu kabinetu zaměstnat veřejnost i opozici před březnovými volbami do regionálních správ. Neboli odvést pozornost od aktuálnějších problémů. Každopádně výbušné otázky typu zda nadále přijímat cizince nebo jak se bránit cizímu vlivu zaručují, že nejde jen o nudný byrokratický výmysl.