Ruské berle

Co když je Rusko ještě konzervativnější než jeho prezident, ale i premiér?

V těchto dnech se Rusko opět ocitlo na historické křižovatce. Je možné, že psychologickou příčinou kolektivních úvah o budoucnosti země se stala událost, která sama ani nemá příliš velký význam. Nedávno byla dokončena pompézní rekonstrukce stanice moskevského metra Kurskaja a poprvé za půlstoletí se veřejně – všem cestujícím na odiv – objevilo slovo „Stalin“. Je zakomponováno do podzemního architektonického komplexu stalinské éry prostřednictvím jednoho verše z tehdejší státní hymny, která oslavovala velkého vůdce národů. Nejen metrem, ale po celé zemi začal znovu bloudit Stalinův přízrak.

Je to jako Rubikon. Když ho překročíme – znamenalo by to nastoupit zase od začátku zářivou cestu sovětského imperialismu. Jenže prezident Medveděv se ve svých dvou posledních projevech – o kterých se na internetu bouřlivě diskutuje – pokusil strhnout mosty postavené na slávu stalinismu. Mimořádně důsledně prohlásil, že Rusko potřebuje radikální, i když nenásilnou modernizaci jako země, která zaostává za předními státy Západu. Funkcionáři ustrnuli: co je to – převrat? Anebo – bezmocné řeči Putinovy loutky? Medveděv vzápětí zopakoval myšlenky zlatého věku perestrojky, lidským hodnotám přiznal vyšší důležitost než těm státním a Stalinovy zločiny…