Návod pro Kodaň

Bohaté i chudé země musejí ustoupit, aby se jim v Kodani podařilo dosáhnout dohody; poté se musejí zaměřit na stanovení ceny uhlíku.

Vedoucí představitelé z celého světa momentálně rozhodně nemají nouzi o problémy, které je třeba naléhavě řešit. I proto může přítomnost zhruba stovky z nich na dvoutýdenním jednání zahájeném 7. prosince v Kodani s cílem navázat na Kjótský protokol o klimatických změnách leckomu připadat trochu jako rozmařilost. Povede se spousta řečí o záchraně planety, pořídí se bezpočet fotografií politiků ve tmavých oblecích a s vážnými výrazy ve tvářích, a pokud bude vše probíhat podle plánu, dospěje se i k dohodě o snížení emisí, jež má zamezit růstu teplot, který je beztak možná zanedbatelný a srovná se sám od sebe.

Možná tomu tak je, ale možná také není. Důsledky klimatických změn jsou nejisté, a proto je obtížné přesvědčit lidi, aby na ně vynakládali peníze. Pokud totiž není jisté, že vůbec vznikne nějaká škoda, není jisté ani to, zda z odvracení takové škody bude plynout nějaký užitek. Avšak právě kvůli této nejistotě musí lidstvo brát problém klimatických změn vážně. Kdybychom si totiž byli jistí, že teplota vzroste o 2 až 3 ºC, pak bychom se mohli svobodně rozhodnout, že se s tím smíříme. Jenže my nevíme, kam až teploty mohou růst. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ustavený Organizací spojených národů, aby v otázce…