Svoboda v recesi

Ve všech budoucích knihách o válce v Iráku se zřejmě objeví dvě fotografie. Na té první, z dubna 2003, Iráčané jásají a šlapou po svržené soše Saddáma Husajna. Kolem krku sochy tehdy již bývalého diktátora je omotaná americká vlajka. Na druhém snímku, z prosince roku 2008, americký prezident George W. Bush na tiskové konferenci v Bagdádu uhýbá před hozenou botou naštvaného iráckého novináře. První snímek, jenž podle příznivců Bushovy zahraniční politiky zobrazoval počátek demokratické přestavby arabského světa a úspěšného šíření svobody na hlavních tanků, dělí od „atentátu botou“, kterým muž na Blízkém východě dává svému terči najevo největší možné opovržení, pět let.

Během těchto pěti let se vyhlídky lidských práv a demokracie na celém světě změnily k horšímu a vinu za to není možné svalovat jen na již bývalého amerického prezidenta. Podle čerstvých výročních studií dvou prestižních nevládních organizací mají zastánci svobody důvod k pesimismu. Organizace Freedom House již potřetí v řadě zaznamenala celkové omezení svobody ve světě, což se po roce 1989 ještě nikdy nestalo, a podobně pesimisticky vyznívá i výroční zpráva Human Rights Watch.

Zdá se, že se ve chvíli, kdy George W. Bush vrtulníkem naposledy odlétal z Bílého domu směrem do Texasu, do recese neřítí jen globální ekonomika, ale také ideály demokracie, které jeho administrativa chtěla především na…